Co jsem to proboha udělal?
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2714/co-jsem-to-proboha-udelal-2714.jpg
4
264
32
Zbrusu nová kniha esejů mapuje, o čem Robert Fulghum přemítá v současnosti
Literatura světová Humor
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
What On Earth Have I Done? , 1988
více info...
Přidat komentář
I když nejsem absolutně nadšená ze všech povídek, tak už teď vím, že díky jeho milému sarkasmu přečtu úplně všechny knihy, které napsal.
Milé čtení, příběhy obyčejného života, úžasná zamyšlení jak brát život z té opačné stránky.
Zprvu jsem byla rozpačitá. Historky z Kréty byly sice zajímavé, ale ne zase top,na jaké jsem u p.Fulghuma zvyklá. Návratem do Seattlu se kvalita zlepšila a proto dávám 5 hvězd. Příjemné čtení s duchovním přesahem.
Bylo to mé první setkání s tímto spisovatelem, poněvadž má kamarádka byla na listování a koupila mi tuto knížku jako dárek. Dobře udělala. Knížka se mi moc líbila, díky laskavému humoru a zároveň i dojemným momentům.
O trochu víc se mi však líbila část věnována Krétě. A doufám, že se panu Fulghumovi splní jeho přání při pozorování krétské luční kobylky, aby o něm jednou jeho vnuci řekli: "Dostal se daleko a vysoko a dobře přistál."
Školka to není, to je jasný. Stejně je to v téhle divné době, takový balzám na duši. Číst o obyčejných věcech, které normálně ani nestojí za pozornost (třeba jít do zoo, děti co jsou ve škole nebo jdou z tréningu) najednou působí jako sci-fi.
Jo a mojí bizarní představou je představovat si mosty jak se řítí k zemi. Co vaše?
Robert Fulghum je dobrým optimistickým člověkem. Při čtení této knihy jsem se ani nemohl mračit, Fulghumův nadhled nad všemožnými situacemi je úsměvný.
Krátké úvahy a příběhy ze života Roberta Fulghuma. Jako vždy vtipné, s nadsázkou, s nadhledem a s poučením. Robert Fulghum nemůže zklamat.
Další skvělé, laskavé příběhy, zamyšlení, postřehy, povídky, jak tomu chce kdo říkat. Pan Fulghum je guru všedních záležitostí a minipříběhů, ze kterých se skládá život. Mějte oči otevřené jako on.
Příjemné povídky, ale upřímně bych doporučila spíše starší generaci. Kniha je velmi kvalitní, jen já se ještě necítím být dostatečně zkušená a zralá k tomu abych mohla knihu plně docenit. Za mě top povídka Hráči. To jsem se opravdu nasmála.
Byla jsem na listování o této knize (i za účasti pana Fulghuma), což byl neuvěřitelný zážitek. A teď když jsem si mohla přečíst všechny tyto příběhy, které dokáží rozesmát (paní ve vlaku se na mě dívala celkem podezřívavě), ale také dojmout, mi vzpomínky vybavily a hlavně jsem opět došla k uvědomění, že ty největší příběhy se odehrávají v každodenním životě.
Fulghum dokáže během dvou stránek tak brilantně pobavit i dojmout zároveň. Nádherné, lidské.
Autor se s přehledem dívá zpět na prožitky svého života a zdá se, ze je velice spokojen.
Opět příjemně strávený čas s člověkem vzdělaným, duchaplným a vnímavým...
On si všímá věcí, které ne vždy my všichni vidíme...
"Kréťané tvrdí, že kdo se směje, přežije.
Oni jsou na světě už opravdu hodně dlouho.."
"Báseň o vodě -
Zastav se.
Vrať se.
Počkej, až v tobě zabouří.
Buď tady, až tudy proletí velká voda.
Stůj ve vodě tak hluboké, jak si jen troufneš..."
"Některé věci prostě mít nemůžeme, pokud je nezískáváme krůček po krůčku, nemáme před sebou dlouhodobý cíl a nejsme pořádně soustředěni..."
"Netušíš to, ale jednoho dne tě potká něco moc pěkného - bez ohledu na to, jak žiješ právě teď..."
Tady to musí být za 5 / je tu i tolerance k čtyřnohým.../
Často vtipné, chvílemi velmi dojemné.
... Najednou jsme si všimly, že celý pomeranč rozdělil mezi nás děti. Do posledního dílku. Na něj nezbylo. A tak bratr vzal nůž, ze svého přídělu kousek odkrojil a položil ho před otce. Udělaly jsme to tak všichni ...
To bylo jedinkrát, co jsem svého tátu viděla brečet.
Napůl na Krétě, napůl v Seattlu - krátké povídky, někdy spíše úvahy, psané s laskavým humorem, který mi velmi konvenuje. Příběhy z Kréty s krétskými nápady, někdy by se dala použít drobná obměna adjektiva...
Velmi se mi líbila např povídka Hráči - několik krátkých příhod, kdy náhodně oslovení neznámí lidé dokáží reagovat vtipně na vtipný nesmysl.
Občas Fulghum do svého humorného vyprávění vsune nějakou moudrost:"...Některé věci prostě nemůžeme mít, pokud je nezískáváme krůček po krůčku, nemáme před očima dlouhodobý cíl a nejsme pořádně soustředěni. Do této katagorie spadají i láska a přátelství. A mír a spravedlnost a proměna společnosti v něco lepšího..." (Židláci)
Doktor Papaderos na otázku po smyslu života: "S tím, co mám, mohu odrážet světla na tmavá místa tohoto světa - na tmavá místa v lidských srdcích - a něco v některých lidech změnit. Snad by to jiní mohli vidět a dělat podobně. A o tohle mi jde, to je můj smysl života." (Smysl života). Kniha se velmi dobře čte, povídky (kapitoly) nejsou dlouhé. Bavil jsem se.
Část díla
- Amatérská hrdost 2007
- Avastos jelos 2007
- Baterkové rady 2007
- Bizarní představy koncem roku 2007
- Blázni a tlustý zadky 2007
Autorovy další knížky
Kniha Co jsem to proboha udělal? je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 438x |
| Čtenářské výzvě | 44x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 150x |
| Chystám se číst | 92x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 1x |
Další Fulghumovy drobné postřehy mapující běžný obyčejný život. Opět vtipné, optimistické a velmi čtivé. Zbývá jen konstatovat, že ani tentokrát autor nezklamal :-)