Rakovina přehled
Alexandr Isajevič Solženicyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127819/bmid_rakovina-iax-127819.jpg
4
181
23
Román vypráví o osudu mukla a věčného vyhnance Olega Kostoglotova, který se v polovině padesátých let přichází léčit na taškentskou onkologickou kliniku. Je to v době, kdy Stalin je již dva roky mrtev, Berija popraven a kdy se začínají objevovat první nesmělé náznaky změn. Na onkologické klinice se setkávají členové strany i vyhnanci, národy, které sem Stalin vysídlil, i původní obyvatelé, lékaři i pacienti. Jejich společným nepřítelem je rakovina: nemoc, smrt, konec života... V blízkosti smrti padají všechny dosavadní jistoty, všechny plány, všechna privilegia. A v tomto světě rozehrává Solženicyn příběhy svých hrdinů, jejich lásek a nadějí. Nádory, sarkomy a metanoblastomy jsou nejen krutou skutečností, s níž se potýkají hrdinové románu i lékaři, ale i metaforou pro rakovinu lži, přetvářky, násilí a útlaku, která metastázuje do všech vrstev ruské společnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , Československý spisovatelOriginální název:
Rakovyj korpus , 1967
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rakovina. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (23)
Ve škole jsme zpívali Píseň o rodné zemi:
Široká strana maja radnája
Mnogo v něj lesov, polěj i riek.
Já drugój strany něznáju,
Gde tak volno dýšit čelavjěk…
Myslím, že Solženicyn nám názorně ukazuje, jak „široká“ ta rodná zem je.
Život v zemi, kde jsi vyhnanec, život na propustky, jen před rakovinou jste si rovni… To ti, kteří nezažili sovětskou nadvládu nemohou pochopit. Vztahy lidí ovládá schizofrenie, „když se desítky let nesmí říkat, jak to doopravdy je, lidem se to v hlavě všechno nenapravitelně zašmodrchá a nakonec je snazší dorozumět se s Marťanem než s vlastním spoluobčanem.“
Jak „volně“ asi dýchá člověk, který je ve vyhnanství?
Taková země řídila naše osudy po roce 1948.
Nu, vot…
Chcete to zažít znova? Krásně to vyjádřil ve svém aforismu náš někdejší bubeník:
Máme rádi bratry Rusy,
každej z nás je mít rád musí.
(Však si to taky odseděl.)
Oni spoustu věcí taky „museli“.
Važte si toho, že dnes už nemusíme a čtěte tuto zakázanou knihu pozorně!
Víceméně zklamání. Protože jsem knihu dopředu neznal, trochu naivně jsem si myslel, že rakovina=komunismus, ale zde je rakovina opravdu jen rakovina. Po celou dobu jsem měl problémy s věrohodností textu, přece jen Solženicyn nebyl lékař, ale s tím, jak se autor od technikálií postupně odkláněl, jsem se na jeho vlnu naladil. Kniha vznikala přes 4 roky a zdá se mi, že to jde poznat, jakoby se za tu dobu jaksi zdokonaloval ve psaní. Úvodní kapitoly jsou totiž věsměs zmatené, postavy nesympatické, jejich osudy nezajímavé, jakoby snad teprve hledal tu, která bude hlavní. Knihu jsem chtěl několikrát odložit, ale dobře, že jsem vytrval. Lepší časy předznamená kapitola 14, která je vynikajícím vhledem do hlavy komunistického kádrováka. Nicméně ani tady si ještě člověk není jistý, kdo je hlavní postava a co je smyslem knihy. Až kolem poloviny přebírá otěže příběhu do rukou Oleg a čtenář mu dokonce začne fandit a začně ho zajímat jeho osud. Poslední dvě kapitoly, kdy Oleg odchází z kliniky, jsou pak přímo skvělé a nelze se od nich odtrhnout. Už před mnoha lety jsem četl Děnisoviče a První kruh a můžu tak zhodnotit, že Solženicyn je "tam, kde se věčně tančí a zpívá" zkrátka silnější, než v Taškentské nemocnici. Přesto můžu k četbě s výhradami doporučit. Hodnotil bych 60%.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rakovina v seznamech
| v Právě čtených | 9x |
| v Přečtených | 240x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 26x |
| v Knihotéce | 130x |
| v Chystám se číst | 115x |
| v Chci si koupit | 24x |
| v dalších seznamech | 9x |
Štítky knihy
stalinismus nemocnice, špitály Sovětský svaz existencialismus
Autorovy další knížky
| 2000 |  Jeden den Ivana Děnisoviče |
| 2011 | Souostroví Gulag: 1918–1956 |
| 1990 | Souostroví Gulag - 1. díl |
| 1991 | Rakovina |
| 2004 | Dvě stě let pospolu. Díl 1, Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 |
Moje prvé vážnejšie stretnutie s ruskou literatúrou a ruským autorom ktorého som si zamiloval. Solženicyn, ako je to jeho zvykom, nám predstavuje príbeh ktorý je inšpirovaný jeho skúsenostami a zážitkami. Prevažná časť deja sa odohráva v nemocnici, na oddelení onkológie. Na lôžkovej časti sa nám tu predstavujú rôzne postavy-pacienti, ktoré pochádzajú z rôznych sociálnych tried. Od protištátnych živlov až po udavčských zväzákov. V celej knihe je cítiť ten socialistický nepomenovateľný strach, tú nedôveru v občanoch a v systéme o ktorom sa nehovorí, "všetci sme si rovní, iba niektorí sú si rovnejší" a v podstate jediným spoločným menovateľom týchto ľudí je choroba. Veľmi príjemne ma prekvapila tá autentickosť a surový realizmus ktorý mi nedlho na to otvoril cestu k iným významným Ruským autorom.