Co neodvál ani čas přehled

předevčírem

!!! POZOR SPOILERY !!!

Knížku mi kdysi dala po dočtení kamarádka a já k titulu byla dost skeptická, takže když se asi po roce ptala, jestli už jsem to přečetla, musela jsem se přiznat, že ne. Trvalo mi několik let, než jsem se ke knize dostala, a nebudu lhát, mohla za to ta hnusná chřipka, která mě zahnala do postele. Zpětně si za svoji skepsi sypu popel na hlavu a kamarádce se omlouvám, protože mě obdarovala něčím, co mě zaujalo a chytlo natolik, že nakonec bylo přečteno za dva dny.

Šlo o moje první setkání s autorkou a řekla bych, že poslední nebude. (I když mi jiná kamarádka líčila děj některých jiných knih a podle všeho to moc pro slabé povahy není.) I mně byla první kniha sympatičtější, ale i do druhé jsem se dokázala vžít. Příběh Ilony byl naprosto hrozný, neuvěřitelný vynalézavostí zmagořeného manžela, který hnán čistou nenávistí dokáže systematicky ničit jiný život, ale současně děsivě uvěřitelný. S podobným Přemkem jsem chvíli žila, a i když to nebyl až takový blázen, zpětně vidím, jak plíživě dokázal zdusit moji spontaneitu a osobnost, hlavně aby on měl to, co chtěl a podle sebe potřeboval. Knihu podle mě v tomhle dokáže ocenit jen někdo, kdo již sám má něco odžito.

Laděny mi bylo neskutečně líto a trochu jsem čekala, že se k ní ten její mlaďoch nakonec vrátí. Že zůstane sama, mě nenapadlo. Kamilin příběh byl takový nejvíc romantický, ale líbilo se mi, že nakonec měl dobrý konec. (A to i v druhé knize, která už tolik romantická nebyla.) Pokud jsem Horníčkovi za Čarostřelce chtěla dát 4 hvězdy, tak tady je to - navzdory poněkud odbyté redakční úpravě (kde nejvtipnější byla změna příslovce "a tak" na "atak") - za plných pět.

Snad se Körnerová neurazí, vůbec to nemyslím v hanlivém smyslu, ale trochu mi připomněla knihy Lenky Lanczové (zejména příběh Kamily a její studia zdrávky). Viděla jsem v nich totiž generační výpověď, pro moje děti třeba už nepřenositelnou, ale pro mne, tím, že jsem normalizaci a 90. léta zažila, uchopitelnou. V roce 1989 mi sice bylo 6 let, ale i u Lanczové i u Körnerové vím, o čem psaly a dokážu si představit i kulisy, v nichž se příběh odehrává. Těžko říct, jaký příběh bych psala já sama, kdyby Sametová revoluce nepřišla, a i když jsem z většího města a z trochu vyšší vrstvy, dokážu se dobře vžít do holek, které měly kvůli železné oponě svůj osud poměrně přesně nalajnovaný, pro které bylo běžné se v osmnácti vdávat a pořídit si děti, které neměly nějaké zásadnější ambice než poznat někoho, kdo na ně bude hodný a bude je mít rád. Zatímco Lanczovka už neuměla napsat dobrý příběh se staršími hrdinkami, Körnerová dokáže vyprávět se stejnou lehkostí i o těžkostech dospělého života.

CITÁT: „Mám takovou zkušenost, že pokaždé, když odhodlaně nastavím životu tvář, nakopne mě do řiti!“

26.03.2024

Přečteno jedním dechem. Nemohla jsem se odtrhnout. Věcné, příjemné, představitelné, sympatické. Doporučuji.