Čtyři klíče recenze

Kniha Michaela Crichtona, známého již romány Kmen Andromeda a Člověk na konci se zabývá rozborem „největšího zločinu minulého století", tzv. „velké vlakové loupeže". Jde o loupež z roku 1855, kdy se za Krymské války odesílal žold pro britské vojáky v speciálních ocelových trezorech po železnici z Londýna do Paříže. Jednoho dne otevře francouzský pověřenec v Ostende trezory a najde místo zlata olovo... Autor prostudoval staré archivy a noviny a rekonstruoval celý případ. Používá jej však spíše jako doličný materiál a na jeho základě provádí brilantní analýzu tehdejších sociálních pomérů, třídních rozporů a to víc zakrývající pokrytecké vládnoucí morálky. Všechna prostudovaná fakta zpracoval autor do hutné zkratky a organicky začlenil do napínavého děje. Názorně dokládá, jak v mocném impériu, jehož základy se zdají neotřesitelné, objevují se první známky rozkladu, af jde o neschopné vedení Krymské války či o bezpříkladně surové potlačení domorodé vzpoury v Indii. Navíc se podařilo autorovi zvýraznit atmosféru doby i jazykovými prostředky, kde řadí vedle sebe výstižné citáty z viktoriánského tisku, konverzaci „lepších" kruhů a hantýrku zločineckého podsvětí. Hned od počátku literární dráhy naznačil Michael Críchton, povoláním lékař, že nepíše knihy „jen pro zábavu". Ani Čtyři klíče takovým románem nejsou. Mají ctižádost sdělit mnohem víc a poutavým zábavným čtením jsou ovšem také.... celý text