Život z jedniček a nul

recenze

Okno do dvora (2019) 4 z 5 / a.k
Okno do dvora

Ví o ní vše. Co dělá, s kým se stýká, na čem pracuje. Přes oko kamery v jejím telefonu vidí, jakou má právě náladu. Svůj život před ním neutají.

Leia Laine sama vychovává šestnáctiletou dceru Viivi, která je zrovna na studentské plavbě z Helsinek do Stockholmu. Leia pracuje jako výkonná ředitelka projektu ProMen, který je zaměřený na pomoc mužům závislým na placeném internetovém sexu. V otevřené televizní diskusi se snaží obhájit prospěšnost celého projektu a získat tak podporu široké veřejnosti. Po vystoupení v televizi jí však začínají chodit anonymní SMS a děje se jí celá řada zvláštních událostí. V lékařských záznamech někdo doplnil datum jejího úmrtí.

Čerstvý ministr spravedlnosti Tarmo Häkkilä má rozhodnout o finanční podpoře projektu ProMen. Na radu svého asistenta Nymana vyčkává na veřejné mínění, které se však po televizním vysílání nečekaně strhává v bouřlivou, nenávistnou internetovou diskusi. Tarmo má navíc velký problém. Hrozí mu politická diskreditace a je potřeba podniknout příslušné kroky.

Velmi důležitou a záhadnou postavou je muž beze jména, který vystupuje jako Land-0. Umí se pohybovat v internetovém světě, umí vyhledat jakékoliv informace či skryté soubory. Je špičkou ve svém oboru, internetová síť mu umožňuje nabourat se do elektronických databází, soukromých internetových účtů i do osobních elektronických zařízení jakékoliv osoby. Právě jeho služby využije ministr jako záchranu před ztrátou svého právě získaného politického postu.

Kniha je uvedena jako finský krimithriller roku. Čekala jsem trochu něco jiného. Knihu bych spíše charakterizovala jako společenský román, který v sobě nese témata internetové prostituce, xenofobie, rasismu, ale i morálky a politické korektnosti. Primární téma knihy je internetová bezpečnost a ztráta soukromí, sledování a zneužití neoprávněného přístupu k osobním datům.

Na začátku knihy jsem byla v rozpacích, chvíli mi trvalo, než jsem se začetla. Jak se postupně seznámíte s hlavními aktéry, čte se kniha už dobře. Neměla jsem pocit, že děj vysloveně někde drhne, ale na druhou stranu to není ani knížka, která vás strhne a od které nelze odejít. Příběh si plyne tak nějak vlastním tempem. Nešťastné mi přišlo opakované srovnávání některých hrdinů s představiteli Hvězdných válek či porovnávání celkové atmosféry s prostředím slavného Hitchcockova Okna do dvora. Chápu, že to má v knížce své opodstatnění, ale na mně to působilo rušivě.

Co mě moc bavilo, je postava záhadného pana Land-0. Líčení jeho fachdiocie, oborové zaslepenosti, schopnosti respektive neschopnosti běžných životních úkonů, to mělo něco do sebe. Z vedlejších postav nesmím zapomenout na vlezlou redaktorku Anjusku Saneri z novin Iltalehti. Tato figurka sice v celém příběhu ani jednou osobně nevystoupí, ale na její otravné telefonáty vždy v ten nejméně vhodný okamžik se budete moc těšit.

Celková zápletka není tak přímočará, jak by se ze začátku mohlo zdát. Jsou zde napínavé momenty i místa, kde tápete, kdo je vlastně ten záporný hrdina. O překvapení a zvraty nepřijdete.

Po přečtení knihy ve vás budou doznívat pochybnosti o své vlastní elektronické bezpečnosti. Ještě před pár lety bychom si řekli, že to má autorka moc chytře vymyšlené. Bohužel současnost ukazuje, že zneužití informačních technologií a elektronických registrů je více než možné.

Komentáře (0)

Přidat komentář