Život jde dál ...

recenze

Pavla by konečně ve svých čtyřiadvaceti letech mohla být šťastná. Má krátce po svatbě a s milovaným manželem čekají své první dítě. Od malička žije v Ženevě pouze s otcem, který nesnesl život v Čechách, kdy při narození Pavly přišel o svou zbožňovanou manželku. Pavla celou dobu měla pocit, že do Ženevy nepatří, až po seznámení s Benem si konečně začala představovat svou společnou budoucnost v tomto šedivém městě. Štěstí ale Pavla nemá právo prožívat dlouho. Při jednom z návratů spěchají Ben a Pavlinin otec domů v hustém lijáku, Ben nezvládne řízení a při následné nehodě oba v autě zemřou.

Pavla nemíní zůstat v nehostinném Švýcarsku a přijímá nabídku vrátit se ke své jediné příbuzné, babičce Věrce, do západních Čech do Hor Páně, kde se narodila a kam ji její venkov milující srdce vždy tolik táhlo. Zde snad najde lék na své bolesti a smutek i smíření se svým těhotenstvím, bez otce i manžela, jen s láskyplnou náručí své babičky.

Každý máme svá trápení. Hned v sousedním statku prožívají následky jiné dopravní nehody i Zbyšek a jeho dospívající sestra Eliška. Před rokem, když se Eliška konečně vzpamatovala po smrti rodičů a začala si užívat života naplno, došlo k nehodě na stařičké motorce. Eliška prodělala těžký otřes mozku, jehož následkem oslepla. Eliška se právě vrací po roční hospitalizaci z léčebny a Zbyšek se musí vyrovnat s jejím handicapem a vyřešit si své vnitřní konflikty ze ztráty sestřina zraku.

Příběh je psaný v přímé časové linii. Je rozdělený do kratších kapitol, kdy probíhající děj sledujeme z pohledu jednotlivých zúčastněných postav. Díky tomu můžeme důkladně poznat jejich charakter a ukazují nám i své myšlenky a pocity.

Co můžu vyzdvihnout je určitě styl psaní, který vyzývá k představám nejen o vnitřním prožitku postav, ale i barvitému popisu prostředí. Určitě by se mohly k takovému účelu využít slepé oči Elišky, ale není tomu tak. V celé knize je spousta míst, kdy jsem měla pocit, že cítím vůně, nebo vidím barvy. A Elišku jsem ještě neznala. Jsou zde místa, která mě dojala. Ale kapesníků nebylo třeba, jde o momenty, které se vás vnitřně dotknou. A nejde vždy jen o smrt. Šlo o okamžiky, kdy se například setká Pavla s přeživším párem z manželovy autonehody, nebo o okamžik, kdy si Pavla vroucně přeje, aby měla možnost přežít porod a uvidět své miminko.

Co bych knize vytkla, je předvídatelnost děje. A to nejen v hlavní dějové linii, ale i v jednotlivých maličkostech. Autorka má děj důkladně promyšlený, domyšlený do nejmenších podrobností, ale … i ty maličkosti jsou očekávatelné. Tento nedostatek ale nahradil opravdu výborný styl, jak je knížka napsaná.

Jako celek hodnotím knihu velmi pozitivně. Kniha je o složité životní situaci několika osob a způsob podání je hluboce emotivní. Čtení mě moc bavilo a bylo pro mě zážitkem.

Komentáře (0)