Zázraky se dějí

recenze

Josef I., můj přítel (2018) / a.k
Zázraky se dějí
Císař Leopold I. s císařovnou plánují rychlý odjezd z Prahy, která je sužovaná morem. Dvouletý korunní princ Josef je doprovázet nebude. Je nemocný a obavy před nákazou jsou veliké. Pro rozptýlení prince jsou k němu povolány děti ze šlechtických rodin. K nemocnému se tak dostane malý Fabian, který ho pouhým dotykem uzdraví. Fabian je nemanželským synem knížete Lobkowicze. Veřejně ale vystupuje coby jeho chráněnec. Žije na zámku v Nelahozevsi, kde tráví spoustu času s o něco mladší Vilemínou, dcerou barona Bělinského. Dětské radovánky ale brzy skončí. Vilemínu čeká klášterní výchova, aby byla připravená na svou úlohu manželky dle dojednané svatební smlouvy.

Okolnosti způsobí, že se Vilemína dostane až na císařský dvůr do Vídně, která je v očekávání tureckého útoku. U dvora je i její kamarád Fabian, císař Leopold chce mít svého syna Josefa pod ochranou chlapce s nadpřirozenými schopnostmi. Vilemína s Fabianem tak společně prožijí útrapy dvouměsíčního oblehání Vídně tureckými dobyvateli.

Román se odehrává v letech 1680 až 1683. S hlavní hrdinkou Vilemínou prožíváme její dětská léta na rodné Bělínské věži. Za tyto roky malá Vilemína zažije odchod z rodného zámku a bezstarostnost dětství vystřídají kruté časy válečného stavu při obraně Vídně. Devítiletá Vilemína nesedí nikde v koutku, prožije velmi nebezpečné chvíle. Půjde jí o život. A to ne jen hrozbou nákazy při práci v lazaretu, kde kromě válečných zranění řeší rozmach smrtelné epidemie, ale i záměrně cíleným napadením. Ve všech situacích není sama, má po boku svého dětského kamaráda Fabiana.

V závěru románu se přeneseme o deset let později, do roku 1693, kdy je z Vilemíny mladá slečna. Po mnoha letech se vrací do rodné Bělínské věže, kde se rozhodne o jejím dalším životě.

Kniha se čte moc dobře. Není rozvleklá, stále se něco děje. Pokud budete očekávat román o slavném Josefovi I., budete zklamaní. Název knihy je zavádějící, s Josefem se téměř nesetkáte. I historické skutečnosti jsou zde zachycené povrchně. Nemnoho pasáží, kde se autorka naopak snažila do děje zakomponovat vazby mezi skutečnými osobnostmi té doby, při čtení drhly. To nic nemění na tom, že celkově je příběh čtivý a dokáže zaujmout. Fabiánův léčivý dotek i Vilemínina zkušenost s duchy ve mně sice vyvolaly úsměv, ale přesto mě příběh moc bavil.

Příznivci nenáročných historických románů si ke knize cestu určitě najdou. V tomto případě bych si ale dovolila titul doporučit i těm, kteří se historickým románům vyhýbají se strachem, že se v zaznamenaných historických vazbách ztratí. Tohle je přesně kniha, která vám ukáže, že příběh s historickým pozadím může být čtivý a zábavný a atmosféra doby přidává příběhu své kouzlo.

Komentáře (0)

kniha Josef I., můj přítel recenze