Vzhůru do hlubin Tartaru

recenze

Nico di Angelo si prošel peklem, a to doslova. Po mnoha strastech a osobních ztrátách to vypadá, že si Hádův syn konečně odpočine a užije si dny prosvětlené sluncem se svým přítelem Willem Solacem, Apollónovým synem. Nic ale nemá dlouhého trvání. Nico totiž poslední dobou slýchá ve svých snech volání o pomoc, které nejspíš patří Titánovi, se kterým se Percy a Annabeth setkali v Tartaru a opustili ho. Nica tak čeká nebezpečná výprava do hlubin říše vlastního otce, kam doufal, že se nikdy už nevrátí...

Další z příběhů odehrávající se ve světě Percyho Jacksona... Je více než vhodné před čtením znát události Riordanových předchozích děl, zejména série s římskými bohy a Apollónem. Ač se kniha dá číst i bez nich, dostanete obrovské spoilery, kterým se fakt chcete vyhnout. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Příběh má podobnou strukturu jako předchozí riordanovky - výprava, během které hrdinové čelí řadě překážek, úkolů a v neposlední řadě i známých postav z řecké mytologie. Mimoto se ale ve velké míře zaměřuje i na vztah obou hlavních hrdinů a na minulost, které se společně musí postavit.

Ač Nica di Angela známe už nějakou tu dobu, právě v jeho vlastní knize se o něm dovíme detaily, o kterých jsme dosavad neměli ani tušení. K tomu patří i jeho minulost a vnitřní pocity, včetně jeho vztahu s Willem. Právě ten Nika skvěle doplňuje a odhaluje tak jeho slabosti, ale také přednosti.

Slunce a hvězda jsou typickou riordanovkou - dostanete neskutečně čtivý příběh s celou řadou loru z řecké mytologie, akce a napětím a nečekanými zvraty. Nemohu jinak než doporučit!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatrosmedia.cz.

Celá recenze na:
vendeadreams.blogspot.cz

Komentáře (0)