Vlkům na stopě...

recenze

Vlci (2021) / JoeSurikata
Vlkům na stopě...
Výpravná publikace (bohatě ilustrovaná nádhernými autorovými fotografiemi) nabízí nevšední pohled do světa dravých šelem našich lesů. Ano, řeč je o vlkovi, kterého jsme z hlediska výskytu v České republice dlouho považovali za uzavřenou kapitolu. Jenomže dneska je zase všechno jinak. Vlk se vrátil – už ne jako pronásledovaný hospodářský škůdce, nýbrž jako chráněný živočišný druh.
Canis lupus, vlk obecný nebo jen vlk, je největším zástupcem všech divoce žijících psovitých šelem. V našich zeměpisných šířkách však přicházíme do styku s vlkem eurasijským (Canis lupus lupus). V České republice se vyskytuje především v pohraničních horách, byť před časem proskočily zprávy o vlčí smečce např. na Kokořínsku.
Axel Gomille je zoologický nadšenec a vlci jsou evidentně jeho srdcovka. Díky bezbřehé trpělivosti a s použitím letitých zkušeností s pozorováním tohoto plachého tvora sestavil kolekci fascinujících snímků, jež doplnil poučnými texty o různých aspektech života svého oblíbeného psohlavce. Vznikla tak originální kniha určená především odrostlým dětem – ale potažmo i dospělým milovníkům lesní fauny.
Tématika je příhodně rozčleněna. Začínáme připomínkou grimmovské pohádky o Červené Karkulce, která líčí vlka jako nemilosrdného zabijáka a žrouta lidí. Ne, že by k případům napadení a usmrcení v minulosti nedocházelo, nicméně Axel Gomille přichází s názorem, že... je načase nahradit původní představu „zlého vlka“, jak jej známe z pohádek o Červené Karkulce či o sedmi kůzlátkách, novým, realistickým obrazem a vlka vnímat jako divoce žijící dravé zvíře.
Autor dále zmiňuje vlkovo nejbližší příbuzenstvo, jež zahrnuje kojoty, hyeny, ale také psy Dingo, což... nejsou praví divocí psi, nýbrž zdivočelí domácí psi, kteří na australském kontinentu žijí podobným způsobem života jako vlci na severní polokouli.
Největší prostor je věnován „životnímu stylu“ vlka: smyslovému vnímání, zákonům smečky a komunikačním a loveckým technikám. Dovídáme se, že máme co do činění s obezřetným stratégem, který se snaží vyhýbat zbytečným střetům. Důvod je logický: jakákoli silová konfrontace hrozí zdravotní újmou. A vlk (jako každý lovec) potřebuje být zdravý a v plné fyzické kondici, jinak neuloví ani chromého hraboše. Dorozumívání tělem je hodně podobné tomu, co známe od našich pejsků štěkajících u boudy nebo okupujících pohodlné gauče naproti televizoru. Čtyři základní polohy ocasu a tři základní polohy uší vyjadřují vlkův postoj při setkání s jiným příslušníkem svého rodu nebo obecně s jakýmkoli čtver/ dvounožcem, který představuje buď kořist, nebo potíže či dokonce hrozbu. Dálková dorozumívací sdělení (vytí) jsou vlci schopni zachytit na vzdálenost až 10 km! Rovněž disponují přibližně 10 x vyspělejším čichem než člověk a v případě nutnosti jsou schopni vyvinout rychlost až 60 km/h. Takže závody v běhu asi nejsou dobrý nápad, není-li člověk Usain Bolt (i když ani ten by neobstál). A tak dále, a tak dále, zajímavými informacemi (podanými nesmírně čtivou formou) se knížka jenom hemží.
Významným aspektem je pochopitelně otázka vztahu člověk – vlk. Axel Gomille uvádí, že... vlci se opakovaně starají o rozruch a palcové titulky. Pokud se jim k tomu naskytne vhodná příležitost, roztrhají užitková zvířata. V lese v nich někteří myslivci vidí konkurenty v souboji o lovnou zvěř. Běžné obyvatelstvo tedy pociťuje nejistotu a ptá se: Můžeme si bez obav vyjít na procházku v místech, kde vlci žijí? Můžeme do lesa jen tak na houby nebo vyvenčit psa? A jak nebezpeční jsou vlci ve skutečnosti? Podobné otázky vyvstávají v případě, že se vlci navracejí do svého původního životního prostoru. Pro chovatele hospodářských zvířat může být setkání s těmito šelmami problematické, nicméně existují účinné prostředky, jimiž lze konfliktům předcházet. Cílená opatření v oblasti ochrany stád však ovce i jiná užitková zvířata před vlky spolehlivě ochrání. Většina lidí časem pozná, že přítomnost volně žijících vlků v sousedství nemá na jejich život žádný vliv.
Tolik tedy Axel Gomille. Jeho postoj se určitě může zdát leckomu kontroverzní. Nehodnotím ho, pouze zprostředkuji...
Pojďme k závěrečnému shrnutí. Kniha je velice pěkně graficky i textově zpracovaná (výborný překlad, precizní redakce), jak je ostatně u Nakladatelství KAZDA dobrým zvykem. Přináší řadu pozoruhodných informací i polemických názorů, vše podáno čtivě a přehledně. Mezi populárně naučnými publikacemi o životě zvířat ve volné přírodě se Gomilleovi Vlci určitě neztratí...

Komentáře (1)

kniha Vlci recenze

JulianaH.
08.09.2021

Takhle dobře napsanou recenzi jsem už dlouho nečetla (tady na Databázi snad nikdy), díky.

Jen drobnost: slovo "potažmo" neznamená "případně", ale "včetně". :) Věta, kde se píše o "knize určené především odrostlým dětem – ale potažmo i dospělým milovníkům...", tak nedává moc smysl. :D