Vesmírná odyssea 2.0

recenze

Gemina (2017) / Snow Fairy (263 views)
Vesmírná odyssea 2.0
Život ve vesmíru se zdá být tím nejdobrodružnějším, nejinovativnějším a nejfuturističtějším stylem k jakému se lidstvo kdy dopracovalo. Možná to zní až příliš úžasně. A ono to opravdu není tak úžasné a co víc, už vůbec to není bezpečné.
Hanna a Nik si žijí na skokové stanici Heimdall svůj obvyklý život. Nik jako rebel, z rodiny s dlouhým výčtem kriminálních záznamů, poměrně nikdo ve společenské hierarchii. Hanna jako dcera velitele stanice, prominentní dívka na vysoké pozici. Kromě významného dne Terry se Heimdall chystá i na přijetí a záchranu jiné vesmírné lodi s její posádkou, nebo s tím, co z celé posádky zbylo.
Nicméně právě ve víru oslav se na Heimdall dostane zásilka, jejíž obsah bude stát všechno nejen Hannu a Nika, ale i každého dalšího nevinného člověka na stanici. Nemilosrdný střet zájmů začne vraždění tak krvavé, že skoro není šance aby někdo přežil. Dokud Hanna a Nik, za pomocí jeho geniální sestřenice Elly, nepřevezmou kontrolu a nepokusí udělat něco pro záchranu. Něco nemožného, co je bude možná stát více než celý jejich život...

Už podruhé se ocitáme ve světě Illuminae, světě, která Amie Kaufman a Jay Kristoff vytvořili od začátku do konce, od těch nejmenších detailů po tu nejtitěrnější maličkost. Díky tomu se čtenář dostane někam, kde ještě nebyl a kde čeká za každým rohem nějaké překvapení. Doslova.

Hned na začátku můžu říct, že s Geminou se dostáváme na vrchol, na skoro nejvyšší level, co se komplexnosti, kvality, akce a všech dalších záležitostí týká. A to ještě není konec. Svědčí to o briliantnosti obou autorů, jejichž talent se v rámci kolaborace nijak nesnižuje, i přesto, že ne vždy je dílo dvou autorů skvělým čtenářským zážitkem. S největším potěšením říkám, že Illuminae ani Gemina tímto směrem nejdou. Jestli je směr, kterým se vydávají, tak je to jenom a jenom vzhůru.

V prvním díle jsem si hned od počátku velmi zamilovala hlavní postavy, Kady a Ezru. Také proto jsem si zpočátku myslela, že seznamka s novými postavami v Gemině pro mě bude trochu složitější. Opak je ale pravdou. I zde se projevuje, jak úžasným stylem psaní Amie Kaufman a Jan Kristoff disponují. Jednoduše mě dějová linie Hanny a Nika vtáhla, ostatně podobně jako v prvním díle příběh Kady a Ezry. Z postav vyzařuje stejná síla a hodně jsem si užívala celou spletitou síť na stanici Heimdall, neboť jak se postupně ukazuje, všechno souvisí se vším a stačí jedna maličká chyba a všechno se zhroutí. To na jednu stranu není nic tak překvapujícího, celé univerzum Illuminae je postaveno na sítích, kde je vše propojené. Nicméně postupem čtení si čtenář může opravdu originálním způsobem ovědomit i ty nejměnší spojitosti a jak některé části mohou vypadat věrohodně, přestože se ukáží být klamné. Čtenář má všechno v podstatě před očima, ale je to přesně tak, jak se to říká, že to, co máme nejvíce na očích, jednoduše přehlížíme.

Gemina je od začátku do konce plná neskutečné akce a napětí, také bojů a nesmírně barvitého popisování a to opravdu všeho bez rozdílů. Autoři si neberou servítky jak se svými postavami, tak ani se čtenáři. Naprosto otevřený popis věcí je chytrou a zároveň troufalou taktikou. Nicméně v případě této série se všechno troufalé a provokativní nadmíru vyplácí. Výsledná směs originality a troufalosti vyústí v naprosto nepřekonatelnou kombinaci, které čtenář neodolá a která šokuje. Třetí díl. Obsidio, s sebou rozhodně přinese ještě mnohem více.

Komentáře (2)

kniha Gemina recenze

Snow Fairy
21.01.2018

Souhlasím, že v prvním díle bylo mnohem snadnější všemu uvěřit a všechno přijmout i přesto, že z toho jednomu jde hlava kolem. Ale Gemina mi učarovala taky, ten nápad a v podstatě jsem to autorům sežrala i s navijákem. :D
Nicméně kdyby bylo Obsidio trochu víc jako první díl, rozhodně bych se vůbec nezlobila. Něco mi ale říká, že to bude spíš úplně jiné, že se nebude podobat ani Illuminae, ale ani Gemině. Že Obsidio bude Obsidio, samo o sobě úplně parádně originální. :)

Miliarda
16.01.2018

Z prvního dílu jsem byl nadšen, z druhého až tak moc ne, rozhodně jsem však byl spokojen. Ten konec už se mi zdál hodně na náhodu a taky mi přišlo trochu "mimo", že jednotka profesionálních vojáků si není schopna poradit v podstatě se třemi mladistvími. Ale celkově s popisem absolutní souhlas a jen doufám, že se Obsidio vydá spíš ve stopách prvního dílu než druhého, neboť první díl byl dle mého soudu o stupeň výš:)