Když se podíváš na nebe, co vidíš?

recenze

Aza se svou nemocí bojuje už co si pamatuje. Kým bývala předtím než se objevila její nevyléčitelná nemoc, si už nevzpomíná. Ani doktoři si s ní neví rady a je v jejím životě a životě její rodiny natolik všudypřítomná, že to Azu dovedlo až do stavu, kdy se už téměř na nic nefixuje. Všichni její nemoc vnímají, jen se jí už ani nesnaží projevovat lítost. Aza jim to vidí na očích. Jediného kamaráda, kterého má, začíná pomalu vnímat jako někoho mnohem bližšího. Jenže než má čas se Jasonovi ze svých citů vyznat, ji její nemoc dostihne. A zjistí, že celý její život byl vlastně klam. Ukazuje se, že její místo je mezi obyvateli Magonie, města, které pluje v oblacích a kde nejsou normální lidé, nýbrž ptačí lidé a jejich zpěv je základním kamenem celé jejich fantastické a neobyčejné existence. Její existence.
Jenomže Aza se necítí být takhle vyjímečnou, její život na zemi jí chybí, její rodina a Jason. Postupně se také ukazuje, že v Magonii není všechno tak dokonalé, jak se zdá a její nově nalezené schopnosti mají údajně sloužit něčemu většímu...

Nade všechno ostatní je Magonie jeden z nejvíce originálních fiktivních světů, které knižní trh nabízí. Je to něco jiného než, co už známe, od andělů, přes upíry a vlkodlaky až po lidi s různými zvláštními schopnostmi.

Svět Magonie je kombinace zvláštního světa, zvláštních lidí nelidí se zvláštními schopnosti. Nic na Magonii není obyčejné nebo normální. Celá kniha se svým nápadem diametrálně liší od všeho ostatního. Což je úplně to největší pozitivum na celém tomto titulu. Je pravda, že jsou zde i další pozitiva, ty ale ve stínu originality celého nápadu trochu blednou. Maria Dahvana Headly si natolik pohrála s realizací Magonie, že to vypadá jako by jí na nic jiného už pomalu nezbylo dost nápaditosti.

Do nejposlednějšího detailu vybudovat Magonii muselo autorce dát opravdu hodně práce, nicméně výsledek stojí rozhodně za to. Magonie vás vtáhne a nepustí, svou atmosférou a vzhledem láká a je opravdu nesmírně originální. Řekla bych, že je to rozhodně věc na prvním místě, kterou si bude čtenář užívat na každé straně. Nicméně co se například týká postav, tam už jdeme trochu dolů. Není to úplně nejhorší, to v žádném případě. Dohromady jako celek se to všechno celkem příjemně vyvažuje. Avšak například hlavní představitelka, Aza, je poměrně předvídatelná postava, trochu plochá. Nicméně ve své původní nedokonalosti je poměrně jednoduché se s ní ztotožnit.
Romance, kterou kniha, jako pravá současná young adult literatura, slibuje, je také poměrně chladná. Taková těžkopádná a nezřetelná, skoro byste ji ani za pořádnou, plnohodnotnou romanci nepočítali. Možná je to taktika a autorka si pořádnou romantiku nechává na další díl nebo se jako vedlejší účinek skvělého nápadu projevila i ta mdlá stránka.
Jak jsem ale už zmiňovala, nápad je to naprosto brilantní. Občas se takhle objeví kniha, jejíž základ je skoro až provokativně originální a zvláštní. Každopádně za přečtení určitě stojí a všechno, v čem se kniha zdá slabší, autorka skvěle balancuje samotnou Magonií, díky, které se na nebe už nikdy nebudete dívat jako předtím.

Komentáře (0)