Velké maličkosti

recenze

"Co byste poslechli vy - něčí příkaz, nebo svoje svědomí?"

Ruth Jeffersonová je čtyřiačtyřicetiletá Afroameričanka, která se narodila v Harlemu v New Yorku. Dostala stipendium na Daltonu, vystudovala vysokou školu SUNY Plattsburg a získala univerzitní vzdělání na YALE v oboru ošetřovatelství. Je to vdova po válečném hrdinovi z Afghánistánu, už je to 10 let. Má sedmnáctiletého syna Edisona a pracuje jako zdravotní sestra na porodním oddělení už dlouhých dvacet let. Má práci, kterou miluje, ale jednoho dne se jí život od základu změní.

"Turk Bauer mi připomíná drát vysokého napětí, který se při bouřce utrhl a teď leží přes silnici, kde čeká, až o něj něco zavadí, aby mohl zajiskřit."

A teď si to představte. Jste zdravotní sestra a najednou dostanete zákaz starat se o jednoho pacienta, jenom proto, že jste černá. Jak byste reagovali, kdybyste byli jediní, kteří zůstali v místnosti sami s tímto pacientem? Ruth jednala podle svého vědomí a svědomí, a to ji stálo vše. Pozastavili jí licenci a dostala se k soudu za zabití. Proč všem lhala? A když vyjde s pravdou ven, pomůže jí to, nebo si pod sebou podřeže větev? A jak to všechno zvládne její syn Edison?

V celém příběhu jsem si nejvíce oblíbila Kennedy McQuarrieovou, matku čtyřleté Violet, manželku lékaře Micaha a veřejnou obhájkyni. Mohla si dovolit dělat práci za mizerný plat. Chtěla pomáhat lidem, kteří neměli na to, aby si zaplatili drahého právníka. Snažila se Ruth opravdu pomoci. Za to Turk Bauer, otec zemřelého novorozence. To je jiná kapitola. Vyznavač nadřazenosti bílé rasy, který věří, že naše děti jsou árijští bojovníci. Má svůj vlastní pohled na spravedlnost a občas jí bere do vlastních rukou. Jak Turka, tak jeho manželku Britt jsem si oblíbit nedokázala.

"Manželka se na mě podívá s otázkou v očích. Nechce se s tou ženskou bavit o nic víc než s kozou nebo jiným zvířetem."

Kniha je psána ze tří pohledů, a to z pohledu Ruth, Kennedy a Turka. Kapitoly nejsou číslované, jsou pouze označeny jménem postavy, která danou část vypráví. A to se mi na knihách Jodi Picoult líbí. Nevidíme příběh jen z jednoho úhlu pohledu, ale hned z několika. Vidíme příběh jak z minulosti, tak i z přítomnosti. Autorka postavy vykreslila opravdu skvěle a opět mě vtáhla do děje.

"Violet se otočí k číšníkovi a vytřeští modré oči na jeho sikhský turba. "Proč máš na hlavě ručník?"

Tuto knihu si přečtou spíše ženy a mně nezbývá než doporučit dál. Autorku mám ráda, a už po třetí mě nezklamala. A i když tak nějak předpokládáte, jak příběh skončí, tak jsem byla závěrem překvapená. Na knihách Jodi Picoult se mi líbí, že se vybírá složitá témata k zamyšlení. A autorčina poznámka na konci knihy? Tak to byla třešnička na dortu.

"Když nemůžete dělat velké věci, dělejte velké maličkosti velkým způsobem."

Komentáře (0)