Zrcátko

recenze

Zrcátko (2018) / P.ary
Zrcátko
"Ahoj Andy," prohlásilo Zrcátko s jeho tváří. "Jsem si jisté, že z nás budou dobří přátelé. Neboť přece víš: sám sobě jsi nejlepším přítelem."

Dovedete si představit, že se na trh dostane nové technické zařízení? Tzv. Zrcátka? Pomáhají nám najít si novou práci, radí nám, co říci, chrání nás. Prostě a jednoduše řečeno, snaží se nám usnadnit život. Na první pohled se zdá, že nákup zrcátka je ten nejlepší nápad, který můžete dostat. Přístroj přispívá ke štěstí uživatele a přizpůsobuje se svému majiteli. Zrcátek se prodává stále víc a víc, vše pro ně vypadá velmi nadějně. Vaše Zrcátko vás zná lépe než vy sám, dělá vše pro to, abyste byli šťastní. Ať se vám to líbí nebo ne.

"Pravděpodobně to byl hackerský útok. Tvůj počítač je proti neoprávněným zásahům chráněn přibližně stejně dobře jako záchody Toi Toi."

Styl psaní autora se mi velmi líbil a opravdu mi sedl už od začátku. Krátké kapitoly jsou psány z pohledu hned několika postav: Carla Poulsena, vývojáře zrcátek a výkonného ředitele Walnut Systems. Jeho otci zrcátko zachránilo život, když včas zavolalo záchranku. Andyho Willerta, jednadvacetiletého autisty, který se díky zrcátku seznámí se svou přítelkyní Viktorií. Zrcátko mu pomáhá s výrazy a emocemi u lidí, protože on sám nepozná, když je někdo naštvaný, ironický, nebo si dělá pouze legraci. Jacka, prodejce drog, kterému Zrcátko pomohlo splatit nemalé dluhy a Lucase, obyčejného budižkničemu, kterému jeho přístroj přítelkyni sice nevrátil, ale našel mu jinou a k tomu mu pomohlo získat dobře placenou práci. A pak zde máme Freyu Harmsenovou, novinářku, která si jednoho dne všimne, že se její zrcátko chová podivně a začne zjišťovat, proč tomu tak je. Stále častěji se ptá, jakou moc tyto technické vynálezy mají. Bude jí brát někdo vážně? A když půjde s pravdou na veřejnost, je možné, že by se jí chtělo zrcátko pomstít?

"Sice taky nejsem žádný vývojář, ale při té rešerši jsem se zabýval tím, jak ty přístroje fungují. To, co Zrcátko dělá, je sestavování tvého profilu. Pak vyhledává věci, které třeba potřebuješ nebo máš ráda, a pokouší se ti co nejvíc zpříjemnit život. Když vycítí, že se necítíš dobře, pokouší se rozpoznat příčinu a něco proti tomu udělat. Ale to ještě zdaleka neznamená, že má vlastní city. Je to jen složitý algoritmus. Cítit nemůže."

I když se nám v příběhu střídá hned několik postav, a na začátku každé kapitoly nemáme uvedeno, kdo danou kapitolu vypráví, neměla jsem problém v jejich orientaci. Jejich osudy byly tak odlišné, že se vám určitě nebude plést, kdo je kdo.

Příběh je velmi čtivý a tím, že má autor doktorát v oboru umělé inteligence to působí ještě věrohodněji. V dnešní době, kdy nedáme chytré telefony pomalu z rukou, v době Facebooku, Instagramu, Twitteru a dalších, už je možné opravdu všechno. Karl Olsberg nám představil děsivou představu budoucnosti, která není až tak přitažená za vlasy. Kdo ví, kam se dostaneme za deset, dvacet nebo třicet let?

"Zrsíť je gigantická manipulační mašina. Walnut Systems tvrdí, že čím víc toho o tobě systém ví, tím lepší jsou jeho doporučení. Já říkám, že čím víc toho o tobě ví, tím líp může ovládat tvé myšlení."

Pokud máte rádi sci-fi romány, z ne moc daleké budoucnosti a pokud chcete vědět, jaká nebezpečí můžou hrozit při stále rostoucím technologickém pokroku, tak tuto knihu můžu jedině doporučit. Je to psané velmi lehkou formou a opravdu se kniha čte velmi dobře.

Komentáře (0)

kniha Zrcátko recenze