Papíroví duchové

recenze

Papíroví duchové (2018) / P.ary
Papíroví duchové
"Uvažuji, na co Carl myslí. Možná na to, že by mě nejradši zabil. Je mi dvacet čtyři, spadám tedy do toho správného věkového rozmezí. Jsem běloška. Štíhlá. Prý vypadám jako moje sestra. Ona ale na rozdíl ode mě vyzařovala jakousi vnitřní energii. byla teatrální. Kurážná."

Carl Louis Feldman, bývalý fotograf, který trpí demencí. Kdysi byl obviněn z vraždy a následně zproštěn obžaloby. Nyní žije v pečovatelském domě, kde se o něj stará paní T. Jednoho dne se objeví mladá žena, která tvrdí, že je to jeho dcera a chce ho vzít na výlet.

"Musím vědět, jestli jsi vrah. Jsem tvoje dcera, musím vědět, jaká krev mi proudí žilami. Dlužíš mi to." Alespoň dvě z těch tří vět jsou pravdivé."

Hlavní hrdince (do konce knihy neznáme její skutečné jméno) bylo pouhých dvanáct let, když její starší sestra zmizela. Už od dětství je posedlá hledáním pravdy o Rachel. V dospělosti několik let trénovala, aby se zbavila strachu a byla schopna přežít, až nastane den D a konfrontace s mužem, který možná zabil její sestru a pár několik dalších dívek. Bude Rachelině sestře stačit deset dní o samotě s Carlem, na to, aby zjistila celou pravdu?

Kniha je rozdělena do několika částí a každá část do několika krátkých kapitol. První část se odehrává v ústavu, kdy se hlavní hrdinka snaží přesvědčit Carla, aby s ní odjel na výlet. A pak je zde dalších deset. Každá za jeden den na cestách, kdy se kousek po kousku snažíme dozvědět pravdu. Občas se s hlavní hrdinkou zatouláme do minulosti a jejích vzpomínek na sestru.

"Nebojte se. Nenechali bychom vás tu umřít." "To byl sarkasmus," sdělil jim Carl. "Není tak příjemná, jak vypadá. Je zákeřná jako vosa."

Knihou nás provází popisy fotografií a fotografie samotné. A to hodnotím jako velké plus, protože zrovna fotografie hrají v příběhu svou roli. Příběh je psán velmi čtivě a tajemně. Bylo úžasné, jak autorka vykreslila charakteristiku postav. Hlavní hrdinku popsala jako posedlou a odhodlanou ženu, která chce zjistit pravdu i za cenu, že by měla zemřít. A Carla? Do konce knihy jsem nevěděla, co si o něm myslet. Prohnaný, inteligentní a trochu šílený muž, milující zvířata. Byl to sériový vrah nebo byl nevinný? Opravdu trpěl demencí nebo to byl pouhý patologický lhář? Nebyl náhodou pouhou obětí? Tyhle otázky a plno dalších mi běželo hlavou.

"Zápisek z mrtvého domu: Špatní lidé jsou všude, ale i mezi těmi nejhoršími můžeme najít něco dobrého."

Julia Heaberlin rozhodně ví, jak si udržet pozornost. Udržela mě v napětí od začátku až do konce. Celý příběh měla opravdu dobře promyšlený. Skvělý psychologický thriller o dvou lidech, kteří si navzájem nedůvěřují, protkaný lehkým humorem.

Knihu doporučuji každému, kdo má tento žánr rád. Příběh mě pohltil tak, že jsem potřebovala znát pravdu za každou cenu, stejně jako naše hlavní hrdinka. Za úžasnou obálkou se skrývá příběh plný tajemství. Od této autorky mám rozhodně v plánu si přečíst i její ostatní knihy, které u nás vyšly a vyjdou.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Komentáře (0)

kniha Papíroví duchové recenze