Vánoce na skotském hradě

recenze

Vážení! Má obsese skotskými hrady právě začíná! Anooo, tohle číst bylo jako balzám na duši. S vaječným koňakem v ruce jsem se ponořila do roztomilého příběhu mladé učitelky Belle a její nové kamarádky, sedmasedmdesátileté hradní paní Ediny.

Na začátku všeho důležitého je jeden vánoční seznam. Edina do něj vtiskla několik zdánlivě neřešitelných přání, které se Belle snaží ze všech sil splnit. Má výčitky svědomí, protože stařičkou Edinu smetla svým kolem z cesty a ta má chudák zlomenou nohu. Belle se k ní nastěhuje a pečuje o ni. Zjišťuje, že je Edina po smrti svého manžela velmi osamělá a společnost lidí ve vesnici ji neskutečně chybí. Postupně ji tedy zapojuje do různých aktivit a sleduje, jak se ženina tvář každým dnem rozzařuje. Idylku ale naruší Edin vnuk Jack, který se vyděsí, když mu babička sdělí, že se k ní nastěhovala úplně cizí žena a má tak zcela oprávněný strach z toho, že ji žena připraví o hrad a veškeré rodinné šperky. K Belle se chová velmi odměřeně a snaží se přijít na to, co má tato veselá a pro všechny okolo láskyplná žena vlastně v plánu. Copak mu ale jeho povahu můžeme mít za zlé? Vyrůstal s náročným otcem a bez matky, která ho jako malého opustila. Rodinná tajemství ale musí vyplout na povrch, tak proč ne tady, ve Skotsku, u babičky? Jack několikrát přiloží ruku k dílu a pomáhá, když je potřeba. Je to sympoš a i když to ze začátku vůbec nevypadá, o svou babičku má upřímný strach a hlavně zájem. A po pár dnech nemůže z hlavy dostat ani Bellin smích a upřímnou povahu.

Belle ale není zdaleka tak šťastná, jak se tváří a pomocí všem okolo se snaží potlačit vlastní smutek a osamělost. Po smrti její kmotry jí totiž zbyl jen otec, který žije v Keni a za ní domů se už dlouhé roky nepodíval. Snaží se sama sobě namluvit, že je to tak v pořádku, protože její otec se stará o desítky sirotků, ale je to tak správně? Copak jsou cizí lidé něco víc, než vlastní dcera?

Komentáře (0)