Upíři mezi námi

recenze Prokletá krev (2019)

Upíři mezi námi
Jak by asi vypadal svět, kdy by žádná Velká francouzská revoluce neproběhla a tak se dějiny Francie naprosto změnily? V podobném světě žije Angie, dívka, která si svůj život přála mít prostý, normální, ale to se změnilo v den, kdy ji v metru napadli dva muži. Od té doby pro Angie už nic nebylo stejné. A její život se začal jenom dál komplikovat kvůli nejrůznějším tajemstvím a záhadám minulosti.

Kniha se převážně točí kolem Angie, sedmnáctileté dívky, žijící se svým otcem, která určitě nečeká, jak moc se její život jen kvůli jediné chvíli změní. Líbí se mi, že se z Angie vyklubala poměrně dobrá hrdinka, která má své slabé i silné stránky a zároveň i výjimečnost, která jí nepatrně vyčleňuje z řad ostatních charakterů. Ale přesto jsem si k ní během čtení nedokázala najít cestu, stejně jako k ostatním postavám v této knize. Nemohu si pomoct, ale zdá se mi, že i když jsou postavy dobře vymyšlené, v knize vystupují s velkým odstupem.

Vedlejších postav v Prokleté krvi je celá řada, proto bude lepší předem zmínit, že pokud s zapamatováním jednotlivých jmen máte problém, pravděpodobně tato kniha asi nebude nejlepší volbou. Musím přiznat, že i já jsem se často v postavách ztrácela, případně jsem zapomněla kdo vůbec daná postava je.

Nápad téhle knihy je doslova geniální. Spojení Francie s upíry a navíc alternativní současností je dokonalý příklad originality, která se mezi tolika již vydanými tituly hledá těžko. Jenže i to má své chyby.

A ty se bohužel nacházejí přímo v zápletce. Na knihu jsem se těšila od jejího oznámení, takže jakmile se mi dostala do ruky, byla jsem neuvěřitelně natěšená na příběh, který jsem doufala, že podle anotace dostanu. Jenže z Prokleté krve se nakonec stalo něco úplně jiného.

Už začátek knihy byl dost zamotaný, těžko jsem se na děj soustředila a neustále se ztrácela v změnách postav či místech. Později to sice začalo být lepší, ale přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že mi děj přišel neuvěřitelně suchý, nudný a co víc, naprosto zbytečně komplikovaný.

A nevylepšil to ani konec, který už byl takovým způsobem přehnaný, že to jakýkoliv zbytek mého dobrého dojmu na příběh úplně zničilo.

Styl autorů mi vyhovoval, ačkoliv chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykla. Kniha je totiž psána dost zvláštním způsobem, na který si naštěstí dá po chvíli zvyknout a později si to ani neuvědomíte. Ale právě ta zvláštnost je to, co je pro knihu význačné.

Shrnuto a podtrženo, kniha, na kterou jsem se opravdu velmi těšila, mě na konec i velmi zklamala. Očekávala jsem od Prokleté krve něco lepšího, ale bohužel se mi dostala pouze kniha s příliš komplikovaným dějem, který mě nakonec ani příliš nezaujal.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

autor: MilenneWaver · 11. února v 12:49 · přečteno 44x

Komentáře (0)

kniha Prokletá krev recenze