Trochu jiná Zapata

recenze

Drahý Aarone je už pátá vydaná kniha u nás. Oproti ostatním je speciální v tom, že velkou část knihy je příběh vyprávěn formou dopisování mezi hrdiny. Hlavní hrdinka Ruby si totiž přes nadaci Pomoc vojákům dopisuje s vojákem jménem Aaron. Má jednoduché pokyny: jeden e-mail nebo dopis týdne po dobu jeho nasazení. Není to poprvé, co si takhle s nějakým vojákem dopisuje, ale s Aaronem to je jiné...

Bohužel tato část byla až zbytečně dlouhá a některé konverzace mi už pak přišly o ničem. To mě mrzí. Navíc i autorčin typický humor doslova, s prominutím, o hovně působil tak jakoby na sílu.
Jakmile ale začalo klasické vyprávění, nemohla jsem přestat číst a až do konce si užila každou stránku s připitomělým úsměvem na rtech! Zkrátka klasická Zapata, jak ji známe. Škoda, že to dopisování neutnula dříve, jinak by to bylo skoro dokonalé.

Příběh je vyprávěn v ich-formě jen z pohledu Ruby. Autorka skvěle vystihla a úplně na mě dokázala přenést Rubynu nervozitu z prvního setkání s Aaronem. Vážně, takhle nervózní jsem u čtení snad ještě nebyla. Bylo to tak rozkošné.
A klasika slow-burn romantika, kdy netrpělivě čekáte na TEN okamžik.

Aaron je takovej sympaťák! I když někdy tajemnej jak hrad v Karpatech. Zamilovala jsem si ho neskutečně.
Ruby byla také moc fajn holka, jiná oproti jiným hrdinkám autorky. Taková, že si od lidí nechala až moc věcí líbit a obviňovala sebe. Ale nebudu pokrytec, sama to občas dělám taky.

A jen takový dodatek. Ruby je vlastně sestrou Jasmine z knihy S láskou, Lukov. Takže i když u nás to vyšlo opačně, pokud jste ještě nečetli a chystáte se, doporučila bych nejdřív přečíst Aarona a pak Lukova.

Komentáře (0)