Tři metry nad postelí!

recenze

Nabíječ (2014) / TerezaMondeková
Tři metry nad postelí!
Caroline je úspěšná, sebevědomá žena se skvělou a vysněnou kariérou designérky. Zrovna se přistěhovala do nového bytu. Všechno vypadá skvěle, ale pak má Caroline čest se seznámit se svým novým sousedem, je to seznámení v noci a přes zeď. Její nový soused jí buší každou noc postelí do zdi a pokaždé s jinou ženou.

V jednom kuse slyší "Och Och, Ó bože Ó bože" a nakonec "Mňau Mňau". Už jí to leze na nervy! Její kalich trpělivosti přeteče v den, kdy otravný soused buší do její zdi tak, že ji skoro vyklepe z postele! Caroline je jedno, že má na sobě jenom růžovou noční košilku i tak se sebere a půjde bušit ona na jeho dveře!

Simon je atraktivní a sexy fotograf, který cestuje po světě. Nechce závazky, má rád svojí svobodu, svojí práci, svůj noční život a hlavně miluje svůj harém, se kterým buší do zdi. Simon je chlap, který nikdy nemá o ženy nouzi, tak proč toho nevyužít... ? Ale co rozhodně nečekal je jeho nová sousedka, která mu bude bušit na dveře jenom proto, aby zklidnil svoje hrátky. Nečekal, že krásná, mladá a sexy žena v noční růžové košilce bude bušit na jeho dveře proto, aby mu vynadala. Toho večera se pro něj všechno změnilo.



Ukázka:
„Promluvíme si o tom?“ navrhl tiše a nosem se mi zavrtal do krku. Na zlomek vteřiny jsem se k němu přivinula, ale pak jsem se zase rychle vzpamatovala.
„A o čem si chceš promluvit? Já ti vůbec nerozumím. Neblouzníš z toho časovýho posunu?“ prohodila jsem vesele, přitom jsem se vyhýbala jeho pohledu a vymýšlela, jak to zamluvit. Mám ho přesvědčit, že blázen je on? Jak to zatraceně ví?
„Ale no tak, Košilko. Pověz mi to,“ pobídl mě s nosem stále zabořeným do mého krku. „Jestli nám to má fungovat, tak spolu musíme mluvit.“
Mluvit? No jistě, jakpak by ne? Pravděpodobně by měl vědět, že v tom bloudění do konce života bez Óčka jede se mnou. Znovu jsem vzala do ruky bochánek těsta a mrštila s ním do zdi. Přilepil se na ni a postupně se skutálel dolů jako ti praštění hnusáci lepáci, se kterými jsem si hrála jako dítě. Otočila jsem se na Simona, pořád červená jako rajče, ale už mi to bylo jedno.
„Co to mělo být?“ zeptal se klidně a kývl ke kouli těsta.
„Brioška. Měla to být brioška,“ odpověděla jsem rychle a netrpělivě.
„A vsadím se, že moc dobrá.“
„Chce to hodně práce – snad až příliš moc.“
„Tak to zkusíme znovu. Pomůžu ti.“
„Radši se moc nenabízej. Tušíš vůbec, jak je to složitý? Kolik kroků se musí udělat? Jak dlouho to může trvat?“
„Kdo si počká, ten se dočká.“
„Ježiši, Simone, ty nemáš představu. Chci to strašně moc, možná i víc než ty.“
„Z toho se dělají i krutony, ne?“
„Počkat, co? O čem to sakra mluvíš?“
„O briošce. To je něco jako chleba, že jo? Hele, přestaň bušit hlavou do tý desky!“
V jeho hlase zazněl náznak paniky, zrovna když jsem si říkala, jak krásně mě ta žula do rozpálené kůže chladí.



Simon... zase kluk, který střídá holky jako ponožky. Já takové kluky nemám ráda a předem je odsuzuji a u téhle knihy jsem si uvědomila, že dělám obrovskou chybu. Jestli je nějaký kluk takový devkař, tak to ještě neznamená, že je to špatný člověk. Když jste Simona poznali blíže, tak jste zjistili, že byl citlivý, upřímný, hodný, laskavý a opravdu výborný přítel, který vám pomohl a vyslechl vás, když jste potřebovali.

Caroline se mi líbila hned. Nenechala si nic líbit, bylo jí úplně jedno, že má na sobě jenom noční košilku a klidně šla bušit ona na jeho dveře. U toho jsem se dost nasmála. Byla mi od začátku sympatická, ale štvalo mě furt to její "Óčko".


Kniha se mi líbila. Je to erotika smíchaná s romantikou a humorem. Skvělá oddychovka. Jasně, že jsme věděli, jak to dopadne. To je hned jasné, ale příběh, jak k tomu všemu dospěli... stálo to za to. U knihy jsem se dost zasmála. A Cliva jsem si zamilovala.

Moc se mi líbilo, že na to hned neskočili. Nejdřív se poznávali, spřátelili a až pak to narůstalo v něco víc. Opravdu se z nich stali přátelé, kteří spolu mohli mluvit o všem, ale furt to mezi nimi jiskřilo. Příjemná změna. Většinou v takových knihách na to skočí hned, ale líbilo se mi, že tady to všechno šlo postupně.

Komentáře (0)

kniha Nabíječ recenze