Tatér z Osvětimi

recenze

O druhé světové válce i holocaustu bylo napsáno nezměrné množství knih, článků a natočeno mnoho filmů. Když se mi tato kniha náhodou dostala do rukou, neočekávala jsem mnoho. Když jsem zjistila, že kniha je autentickým příběhem tatéra z koncentračního tábora, začala mě zajímat více a po prvních dvaceti stránkách jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Je neuvěřitelně, že Lale byl ochotný se s autorkou podělit o všechny detaily jeho života v průběhu druhé světové války. Budoucí generace by si měly tuto knihu přečíst jako odstrašující příklad toho, co byly lidé schopni páchat na jiných lidech, jen kvůli ideálům jednotlivce. Kniha nám dává možnost nahlédnout do historie, přímo do srdce dění největších hrůz lidských dějin.
Příběh je psán v er-formě, ale spisovatelce ho vyprávěl sám Lale Sokolov, který to celé prožil a přežil. Lale je slovenský žid, který se do tábora dostal v roce 1942 s tím, že se dobrovolně přihlásil k odvodu, aby zachránil jeho rodiče a sourozence. Nevěděl, co ho čeká ani kam ho osud zavane, jediné, co věděl, bylo, že to nebude pěkně a že nemusí přežít. Už při převozu se Lale rozhodl, že udělá cokoliv proto, aby přežil a vrátil se k rodině do Krompach. Ani v jeho nejhorších představách si nevyfantazíroval skutečnost, která ho čekala při příjezdu do Osvětimi.
Lale byl velmi schopný, učenlivý a přátelský k ostatním, pomáhal těm, kteří ztratili víru v to, že se z toho pekla dostanou živí. Díky jeho osobnosti a vůli přežít si ho zvolit osvětimský tatér za svého pomocníka. Při příchodu do Osvětimi se z lidí stávala čísla a Lale byl tím, kdo je zhotovoval na předloktí svých spoluvězňů, označoval lidi jako dobytek jen proto, aby sám přežil. Nikdy nečekal, že mezi nimi potká svou životní lásku. S Gitou se do sebe zamilovali na první pohled, i přesto co se odehrávalo kolem nich, našli kousek víry v dobro a lásku a otevřeli svá srdce jeden pro druhého. Lale měl díky svému ‚zaměstnání‘ výhodné postavení, kterého využíval pro pomoc ostatním. Věděl, že jestli bude chycen při činu, bude ho to stát život a i přesto pomáhal ostatním – ať už tím, že jim dával jídlo či léky nebo přímluvou u dozorců.
Laleův příběh je dojemný, láskyplný a hrozivý zároveň. Celý zbytek života byli Lale i Gita poznamenáni hrůzami, které zažili v nacistickém koncentračním táboře Osvětim. Lale si nesl jizvy jak fyzické, tak hlavně psychické. V táboře ztratil mnoho přátel a zažil věci, které jsou pro nás v dnešní době naprosto nepředstavitelné. Lale byl jedním z hrdinů tábora Osvětim, který si sám procházel peklem, zatímco hledal cestu k pomoci ostatním.
Autorka příběh zpracovala, jak nejlépe se dalo, aby dodržela Laleovi požadavky o nepřikrášlování reality tehdejší doby. Jedná se doopravdy o jedinečný příběh a věřím tomu, že si tato kniha zaslouží pozornost všech čtenářů. Tento článek bych snad nemohla zakončit jinak než touto moudrou větou; pronesenou člověkem, který neprávem ztratil to, bez čeho si my nedokážeme představit život – a to svobodu: „Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den.“ – Lale Sokolov

Komentáře (0)