Tajuplné rodinné dědictví

recenze

Život Jess nikdy nebyl zrovna hezký. S matkou se neustále stěhovala z jednoho města do druhého, neměla žádné přátele a prakticky ani rodinu. Netušila však, že ve chvíli, kdy její matka zemře, se její život převrátí vzhůru nohama. Začne totiž vidět lidi, které nikdo jiné nevidí. Duchy. Jenže čím více se svým záhadným darem začne zabývat, tím více temných tajemství z minulosti začne vyplouvat na povrch.

Hlavní hrdinka Jess je poměrně netypickým charakterem, který v YA knihách zas tolik nenajdete, což musím ocenit. Je zkrátka svá. Gotička, která si příliš neláme hlavu s tím, co jí vypadne z pusy, se sice v příběhu nejednou dostane do problémů, ale také se z nich umí dobře vymotat. Většinou. Čtenář si k ní nicméně i tak velmi snadno najde cestu, a bez větších problémů si jí oblíbí.
Co se týče vedlejších postav, ty jsou v knize zmíněné pouze velmi okrajově, a nemají prakticky žádnou hloubku, čímž si všechno místo pro sebe zabírá právě hlavní hrdinka.

Začátek knihy se zejména zaměřuje na velkou změnu v životě Jess. Její matka údajně spáchala sebevraždu, proto jí nezbývá než využít pohostinnosti své tety a ubytovat se u ní předtím, než jí začne výuka na univerzitě. Kde také brzy zjistí o svých schopnostech, a s pomocí své spolubydlící a profesora začne pátrat po odpovědích. Dějová linka zkrátka není ani zdaleka nijak komplikovaná nebo zamotaná, a na většinu věcí přijdete postupně sami. Problém však je v tom, jak je děj zpracován.

Od začátku až do konce je příliš rychlý. Na jakýkoliv problém v zápletce se okamžitě najde řešení, nic se nemusí dlouze řešit, zajímavé scény byly příliš krátké, špetka romantiky se tam objeví na pár stránkách a hlavní hrdinka je stejně hned zamilovaná. Ani žádný ze zvratů neměl na knihu takový dopad, a brzy jste na něj zapomněli. Bohužel, i tohle nakonec dost snížilo kvalitu konce, který působil uříznutě a nedokončeně.

Styl psaní bych stejně jako knihu zhodnotila jako průměrný. Nejde o žádný zázrak, začtete se do něj snadno, přesto mi v něm nevyhovovalo pár věcí, které bych tu ráda zmínila. Jednak krkolomnost, která rozhodně není vinou překladu, ale samotné autorky. Už od začátku jde vidět, že se nedokáže udržet na jednom místě, takže neustále přelétává od jednoho detailu k druhému. A to často i vede k tomu, že rozepisuje naprosto zbytečné detaily, například architekturu a vzhled domů. Což není zrovna věc, která by musela být zvlášť rozepsána do jednoho odstavce, minimálně tedy v tomto příběhu.

Strážkyně brány: Dědictví bude perfektní pro mladší a občasné čtenáře, kterým stačí, že je bude čtení knihy bavit, nehledě na to, jaké jiné chyby případně má. Pokud chcete dát knize šanci i vy, mohu vám poradit jedno. Hlavně nemějte žádná velká očekávání. Jedná se o skrz naskrz průměrný příběh, který vám nepřinese nic nového, ani to nebude něco, co se vám vryje do srdce. Ale pokud se chcete pustit do něčeho jednoduššího, u čeho nebudete muset přemýšlet, pak se vám tahle kniha trefí přímo do vkusu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)