Tajemství skryté ve víru hvězd

recenze

Spát v moři hvězd. Kniha I. (2020) / Vendea
Tajemství skryté ve víru hvězd
Pro xenobioložku Kiru Navarézovou je poslední výprava na neobydlenou planetu pouze rutinní záležitostí. Slunná budoucnost se snoubencem však zmizí v nedohlednu, když dojde k nečekanému vývoji událostí a Kira se dostane do středu monumentální bitvy o galaxii mezi druhy, o jejichž existenci nemělo lidstvo ani ponětí (je to však doopravdy pravda?).

Spát v moři hvězd je nový román bestsellerového Christophera Paoliniho, který se proslavil především díky dračí tetralogii Eragon. Tentokrát zabrousil do vod dospělácké fantasy, mladší čtenáři si tak tedy budou muset spíše počkat (i když se do příběhu mohou zkusit také začíst). V českém překladu vyjde kniha ve dvou částech. Autor už kdysi proslul svým čtivým stylem psaní, který si díkybohu zachoval i v nejnovějším díle. Díky tomu se i přes poměrně dost komplikovaně strukturovaný příběh kniha velmi dobře čte. Je však stále třeba dávat pozor a všímat si detailů, s kterými autor nešetřil. To vše dohromady tak dalo dohromady fascinující a originální alternativní svět, ve kterém se lidstvo dávno přesunulo na jiné planety a v současnosti se setkává s prvními známkami jiných civilizací.

Autor se zaměřil na vše - na popis kultury různých mimozemských civilizací, na to, jak fungují lidská společenství a jak pokračovalo osidlování, na fungování lodních mozků (nejsou to AI jako v Illuminae) a na techniku vesmírných lodí. Popravdě nejsem nějaký vášnivý čtenář sci-fi, možná proto jsem si ale knihu tak moc užila. Bylo to doslova dechberoucí.

A to nemluvím o samotném příběhu. Nechybí tu spousta akce, napětí, scén jak vyšitých z hororu, přestřelek mezi lidmi a ufouny, na začátku trochu té romantiky a v neposlední řadě neskutečně fascinující soužití s mimozemským organismem. Kromě toho se autor zaměřil i na spoustu otázek točících se kolem lidskosti a samotné existence. Jeden by řekl, že to nemůže jít vůbec dohromady, vše spolu ale výborně pasuje. Během necelých 600 stran na vás tak čeká neskutečné množství zvratů a informací, které je občas trochu těžší vstřebat. Knihu je tak ideální si dávkovat. Paolini navíc píše úžasně atmosfericky, takže máte pocit, že jste s hlavní hrdinkou na lodi.

Autor svůj příběh v neposlední řadě také vystavěl na budování charakterů. Skvělým příkladem je už hlavní hrdinka Kira Navarezová, které se život změní o 360 stupňů. A nejen to. Změní se dokonce i to, kým je. Soužití s mimozemským krunýřem jménem Měkké ostří možná trochu připomíná Vetřelce, na druhou stranu tu ale funguje jako takový druhý protagonista, takže... klaďas. Náhled do hlavy Kiry byl neuvěřitelně fascinující a nedokážu si upřímně představit, že bych byla v její kůži. Pozadu nezůstávají ani vedlejší postavy (a že jich je!), a to nejen ty lidské, ale i ty mimozemské. Kniha je tím nejlepším, co jsem letos četla.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatrosmedia.cz.

Celá recenze na:
vendeadreams.blogspot.cz

Komentáře (0)

kniha Spát v moři hvězd. Kniha I. recenze