Svět není jen černý a bílý

recenze

Boj mezi Renegáty a Anarchisty pokračuje. Kdo však zvítězí? Obě strany dělají co jen mohou, aby zajistili vítězství pro sebe samy. Zatímco Anarchisti spolu s Novou pokračují ve svém plánu na získání důležitého artefaktu, Renegáti mezitím v pozadí vytvářejí něco, co by snadno mohlo obrátit válku v jejich prospěch. Hranice mezi dobrým i zlým se pomalu rozpíjí a to ať už v případě Novy nebo Adriana. Na čí straně vlastně stojí? A na jaké straně vůbec chtějí být?

Adrian a Nova. Sketch a Insomnia. Sentinel a Nightmare. Přátelé, spolupracovníci a nepřátelé od prvního setkání. Tihle dva hrdinové jsou jako oheň a voda, naprosto rozdílní, ale přesto mají jak své silné, tak i slabé stránky.

Nova je oproti Adrianovi dokonalým příkladem chytré, vypočítavé a možná i trochu manipulativní hrdinky, která si nedělá s ničím servítky. Věřte mi. Radši byste chtěli být její kamarádi než nepřátelé.
Kouzlo Adrianova charakteru však spočívá v něčem naprosto jiném. Není ani výjimečný, ani zajímavý svým charakterem jako Nova. Ale to, co si na něm zamilujete, bude jeho rozporuplnost. To, jak se v něm neustále odehrává bitva toho, aby jednal správně a toho, aby jednal podle pravidel. A je jen otázkou, jaká část jeho povahy vyhraje.

Dějová stránka knihy je o něco slabší než u prvního dílu, který nastavil laťku skutečně vysoko. Zatímco první díl nás seznámil s postavami, světem a byl zakončen obrovským plottwistem, druhý nás hned na začátku hází přímo do všeho dění. Jenže jakákoliv jedinečnost světa nebo základního námětu, která dosud omamovala smysly čtenářů, tím mizí. Děj se kompletně točí jen okolo nové, koncem prvního dílu nastavené, dějové linky o Nově a Adrianovi, a boji, který probíhá mezi stranami na kterých stojí. Zní to dobře, že? Bohužel, opak je pravdou.

Zatímco si čtenář po přečtení anotace představuje knihu maximálně nabitou akcí, skutečným bojem mezi hrdiny a padouchy, ve skutečnosti stráví celých čtyři sta stran čtením o tom, jak se rozvíjí vztah mezi dvěma hlavními postavami, který se občas promísí s trochou akce a je zakončen tím, co každý čtenář musel už od začátku očekávat. Nic víc. Žádný velký boom, který by podobně jako v případě prvního dílu smetl čtenáře z židle. Žádný nový, podstatný cíl, kam se bude dějová linka ve třetím díle ubírat. A to pro mě bylo obzvlášť velké zklamání, protože jsem od téhle knihy měla skutečně vysoká očekávání, která ale v závěru zůstala z většiny nesplněná.

I romantická zápletka knihy dosti pokulhává. Ačkoliv měla autorka dvě knihy na to, aby jí dokázala vdechnout živost, skutečnost, konečný výsledek se tomu očekávanému příliš nepodobá. Osobně patřím mezi ty, kteří romantické zápletce v této knize nefandí, přijde mi nucená, stereotypní, prakticky ničím neozvláštněná od dalších zápletek YA knih. Na druhou stranu, existují i názory lidí, kteří tuto romantickou zápletku milují. Proto je nejjednodušší udělat si na to vlastní názor. A uvidíte, kam nakonec budete patřit vy.

Marissa Meyer opět potvrdila to, že jí psaní jde. Protože i když kniha pokulhává ve svém námětovém zpracování, tomu technickému nic nechybí. Meyer píše bezchybně, čtivě, stránky se vám doslova budou samy obracet pod rukama. Dokonce i scény, které nejsou záživné nebo se v nich neděje pro děj nic příliš významného, utečou rychlostí blesku. A právě na tom můžeme skvěle vidět, jak se její styl psaní stal jakýmsi základem knihy samotné. I když nebudete mít nějakou postavu rádi, i když budete zrovna číst scénu, která vás nebude bavit, mohu vám garantovat, že stejně budete pokračovat ve čtení. Protože se od ní doslova nebudete moci hnout.

Pokud se vám první díl opravdu líbil a fandili jste hlavním postavám, jsem si jistá, že z Protivníků příliš zklamaní nebudete. V každém případě, nyní nezbývá než doufat, že třetí díl překoná již vysoce postavenou laťku, kterou první díl postavil a kterou druhý nepřekonal.

3,5/5*

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)