Strhující příběh šlechtičny Blanky

recenze

Autorku knížky, Janu Poncarovou, jsem touhle knihou objevila. Byla jsem překvapená, že už vydala několik knih a vůbec nechápu, že jsem ji zatím míjela. Protože píše skvěle. Její věty plynou jako voda a při čtení celé knížky jsem úplně cítila, jak se vžívám do Blančiného osudu. Když v roce 1930 vyrazí na svou první cestu na bicyklu, tak to teda rozhodně není běžné. Jsem na ni úplně pyšná. A tím její zajímavý život vlastně teprve začíná. Láska k pohlednému, sympatickému, chytrému Richardovi, který s ní sdílí vášeň pro jízdu na kole, je intenzivní, avšak bohužel nešťastná. Do jejich idylického vztahu vstoupí válka a milence od sebe odtrhne. Blanka pracuje jako učitelka v Praze, vrací se však na venkov, do Bratronic k rodičům a bratrovi Kristiánovi. Tady mají zámeček a menší hospodářství, zvířata, pole, louky, lesy. Blanku osud zavane do Švýcarska, kam se vdá za kamaráda, ale její první láska a láska k domovu je silnější. Blanka se opět vrací do rodných Bratronic, bohužel v době, kdy z naší země lidé spíš utíkají, než že by se do ní vraceli. Útrapy života za komunismu jsou popsány tak barvitě, že mám chvílemi úplně zlost, že tady něco takového probíhalo a že s tím řadu let nikdo nic nedělal. Janě Poncarové opravdu děkuji za strhující příběh a už se těším na její starší knihy. A samozřejmě i ty, které ještě vydá.

Komentáře (0)