Poučné, poutavé a přečteno jedním dechem

recenze

Jizva (2021) / BohyněKuchyně

Úplnou náhodou se mi do rukou dostaly hned po sobě dvě knihy, které zmiňují válečné události. Tou první je Cyklistka od Jany Poncarové a tou druhou právě Jizva polské autorky Danuty Chlupové. V obou se prolíná současnost a minulost a obě jsou napsány tak skvěle, že nechcete přestat číst. Jizvu jsem přečetla během asi tří dnů. Četla jsem v noci, četla jsem každou volnou chvilku. Protože jsem chtěla vědět, jak to bylo. Kdo udal nebo neudal ševce, který pomáhal partyzánům a jak to dopadnou milostná škatulata mezi mladými lidmi z česko polského pomezí. Příběh vypráví Katarzyna, která se díky své práci přestěhuje do Ostravy. Tady se seznámí s mladým studentem historie, a dozvídá se o válečné tragédii, která se odehrála v srpnu 1944 v Životicích. Katarzyna postupně zjišťuje, že je celkem pravděpodobné, že se týkají její devadesátileté tchyně. S tou má hezký vztah, ale když zjistí, v čem mohla být zapletená, tak neví, jak se k tomu všemu postavit. Má prozradit, že zná hříchy z jejího mládí? Nebo se do toho nemá plést?
Zaujalo mě, že historická linka příběhu se skutečně odehrála a autorka do ní zasadila dramatický osud několika rodin. Nemám ani jedinou připomínku, prostě perfektní čtení. Příběh mě motivoval k výletu do Havířova a k prohlídce Životic. Dodnes je tady památník obětem životického masakru a také jednoduché pomníčky na místech, kde byli zastřeleni místní muži.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---