Staronové dobrodružství v Araluenském království

recenze

Po nějaké době se nadšenému milovníku hraničářských příběhů dostává do rukou nová kniha - Souboj na Araluenu. Jedná se o pokračování série z pera Johna Flanagana, australského spisovatele, který příběhy psal původně pro svého syna a nakonec vytvořil celosvětový fenomén. I tentokrát se máte na co těšit!

Čtrnáctý díl série Hraničářův učeň je zároveň třetím dílem "nové" série, totiž Královská hraničářka. Ačkoliv se tu objeví většina nám dobře známých postav - hraničáři, rytíři, Skandijci a tak podobně -, hlavní roli přebrala nová generace. Učeňka Maddie, shodou okolností dcera Kasandry (Evanlyn) a Horáce, odhalila v minulém díle (Klan Rudé lišky) přípravy na rozsáhlé spiknutí proti svým rodičům. Díky svým hraničářským schopnostem byla schopna včas varovat osazenstvo hradu, aby se před zrádci ukrylo v nedobytné jižní věži. Jenže je opravdu nedobytná?

Párkrát už jsem se setkala s dotazem, co mě na sérii Hraničářův učeň pořád tak baví. Vždyť je to pro děti! Vždyť je to pořád to samé! Inu, maraton bych skutečně asi nezvládla, to bych musela být hodně kritická. Jednou za půl roku ale svou malou "dávku" Hraničářova učně potřebuji, aby mé čtenářské srdce bylo maximálně spokojené.

Rozhodně nesouhlasím s tím, že by postavy byly černobílé a děj přímočarý. Ano, většinou to dopadá dobře. Hlavním hrdinům přeje štěstí a padouši jsou hloupí a zlí, takže v rozhodující chvíli dělají osudné chyby. Ale pozorný čtenář si všimne řady náznaků - i Maddie, i Horác, i Evanlyn, všechny postavy dělají chyby a musí se z nich poučit. Občas zapomenou, občas je to stojí určitou námahu, ale nevzdávají to. Zároveň si nade vše cení přátelství, pomáhají si navzájem, kde se dá, umí se omluvit a přiznat chybu, jsou zvídaví a je s nimi legrace. Lepší poselství kniha snad ani nemůže mít a já jsem vždycky o trochu šťastnější, když se do takového čtení můžu pustit, když bezpečně vím, že je to dobrá volba.

Oproti minulému dílu, kterému jsem vyčítala změnu překladu, mám teď mnohem méně výtek. S novým překladem jsem se stihla sžít (rozumějte zapomněla jsem ten starý) a Maddie je teď úplně jiná, než byla "před dvěma knihami". Mám ji radši a už mě tolik neštve. A ano, to je hodně důležitý faktor.

Hraničářův učeň s věkem nestárne, naopak, každý díl je trošku jiný, i když ve svém základu se neliší. Nabízí potěšení a inspiraci, ale nepřivede vás k žádným hlubokým úvahám. Pevně věřím, že vás ani Souboj na Araluenu nezklame a že si knihu vychutnáte.

Komentáře (0)