Nešťastná třináctka?

recenze

Třináctka je prý číslo přinášející smůlu. Před čtením zatím posledního přeloženého dílu série Hraničářův učeň od Johna Flanagana mě vůbec nenapadlo, že by se to na příběhu mohlo projevit. A tak jsem se pustila do čtení a nestačila jsem se divit.

Hraničářův učeň je jedna z mých nejoblíbenějších sérií. Každou z předchozích dvanácti knížek jsem zhltla během chvíle, bavilo mě prožívat dobrodružství společně s hrdiny, kteří jsou ale vlastně také jen lidé. Zamilovala jsem se do hlavních postav - do chytrého, ale někdy zbrklého Willa, do přátelského a poctivého Horáce s věčnou chutí k jídlu, do bručouna Halta a já nevím, do koho všeho.

Původní série Hraničářův učeň pojednávající o Willovi má deset dílů plus jedenáctý doplňkový, obsahující několik povídek. Dvanáctým dílem se však začíná nová éra - Will se stává učitelem a do učení mu není svěřen nikdo jiný než dcera Horáce a princezny Kasandry, Maddie. O jejích začátcích jsme se mohli dočíst v díle Královská hraničářka.

Třináctý díl se odehrává s několikaletým odstupem od jejích začátků v učení, takže už má docela zkušenosti a získala na obratnosti. Znamená to ale také, že král Duncan pomalu umírá. Kasandra vládne zatím jako princezna regentka, čeká se však, že po otcově smrti nastoupí na trůn. To se však nelíbí přívržencům klanu Rudé lišky, jejichž vůdce by nejraději na trůně viděl (vzdáleného) mužského dědice - sebe.

Příběh se však netočí jen kolem této hlavní zápletky, která vrcholí v druhé polovině knihy. Je také o tom, jak Maddie tráví čas na hradě Araluen a snaží se zpestřovat si nudné dny slíděním a procvičováním svých hraničářských dovedností. Seznámí se se Skandijci a pátrá po tajných chodbách pod hradem, na které ji upozornil král Duncan. A neustále se učí, co to znamená být hraničář.

Tak - a teď trocha kritiky. Změna překladatele pro mě byla obrovským šokem. Možná bych si toho nevšimla, pokud bych dvanáctý díl nečetla bezprostředně před tímto třináctým. Nevím, jaký byl důvod k výměně rolí, nicméně výsledkem toho je, že místo hraničářské pláštěnky budou hraničáři nosit plášť. Že Willovo přízvisko, Dohoda, zůstává nepřeloženo (Treaty). Také zeměpisné názvy jsou pojmenovávány jinak, někdy více počeštěné, někdy naopak nepřeložené. Je to trochu zmatek.

Zmatek ve vás ale možná vyvolají také nepřesnosti, kterých se (zřejmě autor) dopustil. V předchozím díle byla Maddie zasažena do stehna a utrpěla vážné zranění. V tomto díle si ale stěžuje na poraněný bok. Kasandra se chová dost nadutě a vůbec byste do ní neřekli, že je to schopná panovnice, která si dokáže udržet chladnou hlavu, a přitom všichni víme, že dřív takto vůbec nevystupovala. Chyběla mi přítomnost Halta a Willa a trochu vyčítám autorovi, že nevnukl některé z postav nápad povolat je - vždyť přece nejsou tak daleko. Je ale pravda, že si tu dost užijeme Horáce a Gilana, a musím se přiznat, že právě Horác mi v předchozím díle opravdu chyběl.

Knihu hodnotím třemi hvězdičkami jako dobrou. Opravdu je to hezké čtení a určitě se u něj uvolníte, navíc v knihách pořád zůstávají spousty prvků, kvůli nimž Hraničářova učně milujeme - dobrodružství, napětí, boj, rozhovory s koníky, pošťuchování, nové nápady a různé popisy. Chystá se navíc další díl, který bude přímo navazovat na tento - a takové případy já mám raději než uzavřené příběhy, protože se mi na ně lépe navazuje.

I třináctý díl Hraničářova učně by vám neměl uniknout, pokud máte sérii rádi a chcete vědět, jak se osudy jednotlivých starých i nových postav vyvíjejí. Doporučila bych vám ale, abyste si nejprve přečetli sérii Bratrstvo. Já to neudělala a bohužel jsem se tu dozvěděla, jak dobrodružství Hala Mikelssona skončilo.

Komentáře (0)