Sláva nikdy nezestárne! Králové Wyldu :))

recenze

Králové Wyldu (2019) / Airin
Sláva nikdy nezestárne! Králové Wyldu :))
Clay Cooper, Ganelon, Moog, Gabriel a Matrick – pětice mužů, kteří kdysi bývali v Heartwyldu neporazitelnou legendou, hrdiny, kteří pomáhali utlačovaným a trestali zlo. Právem se jim říkalo Králové Wyldu a svou skupinu si pojmenovali Sága. Pod touto přezdívkou je znala snad celá země. Vědělo se, že si s nimi není radno zahrávat a chovali k nim patřičnou úctu a respekt. Samozřejmě kromě jejich nepřátel.

Ale čas šel dál a postupně se jejich skupina rozpadla. Každý si šel svou vlastní cestou, založil rodinu a usadil se, nebo se odebral do ústranní, do stínů tohoto světa. Ale jednoho dne se u dveří Claye objeví Gabriel a žádá ho o pomoc – najít a zachránit jeho dceru a zbylé přeživší vojáky, kteří byli zahnáni do města Casti. To je nyní obléháno nepřátelskou Heartwyldskou hordou, vedenou jejich vůdcem Lastleafem. A tak začíná cesta plná dobrodružství, nebezpečí, nástrah a smrti. Ale taky obnoveného přátelství pěti mužů, kteří – i když již mají svá nejlepší léta za sebou – se nevzdávají a pokračují v cestě, která může být jejich záhubou.

Tento příběh mi připomínal knihu Nikdykrál od Jamese Abbotta. I zde se dala dohromady skupina přátel, kteří museli procestovat svoji zemi, vydat se na nebezpečnou a přímo sebevražednou misi, pomstít se svým nepřátelům a především svrhnout nemilosrdného padoucha a zachránit tak celou zemi a její obyvatele. Proto tyto dvě knihy k sobě přirovnávám. Obě jsou promyšleně popsané a jejich autoři nešetří smyslem pro humor. U Králů Wyldu jsem se musela často dialogům mezi přáteli smát a to především, když se na scéně objevil Moog. Měl opravdu nejlepší průpovídky. Ten snad svoji pusu nikdy nezavřel.

Akce je tu opravdu bohatě zastoupená, setkáme se s ní na každé stránce. Hrdinové se během cesty vůbec nenudí – neustále se jich někdo snaží zbavit či je svést z cesty a zradit je. Nehledě na to, že se o ně velmi zajímá i jejich úhlavní nepřítel, takže mají o zábavu opravdu postaráno. I přesto si ale nacházejí postupně i nové spojence.

Čtenáři budou svědky také postupného vývoje postav, což tento úkol autor podle mého názoru dobře zvládnul. Při prvním seznámení se s těmito pěti muži jsem si je hned oblíbila a to především proto, že sršeli neustálým vtipem a vše se snažili vidět pozitivně. Jinými slovy – nešlo si je prostě neoblíbit. V průběhu cesty postavy řeší svoje spory z minulosti, ale i svůj strach o budoucnost, o mír v Heartwyldu či o blížící se válce.

Přece jenom bych však knize něco vytkla. Trochu mi přišlo chaotické, že v tomto světě existuje…vlastně snad úplně všechno, na co si vzpomenete – magie, draci, trollové, obři, čarodějky, chiméry, skřeti, druidové, světelné bouře, mluvící stromy, rybí lidé, dokonce i zombie a nemrtví nebo i obloholoď (vzducholoď). Objevily se zde i některé stvůry, které jsem vůbec neznala, byla to pro mě novinka a autor bohužel vůbec nevysvětlil, co jsou vlastně zač. Takže i v těchto situacích jsem se ztrácela.

Celkově knížku hodnotím pozitivně, neboť mě příjemně překvapila. Bavila jsem se u jejího čtení, a tak to má podle mého názoru být. Celých 500 stránek byla jedna velká jízda, a proto mohu Krále Wyldu s čistým svědomím doporučit :)

Více zde: https://bookhunter5.wordpress.com/

Komentáře (0)

kniha Králové Wyldu recenze