Romeo a Julie ze severu Čech

recenze

Na hrad Bezděz přijíždí nevítaný host, který žádá královského prokurátora, aby zjednal spravedlnost pro jeho zavražděného přítele. Oldřich z Chlumu se tváří odmítavě, nebyl by to ale onen proslulý vyšetřovatel, který hájí pravdu a spravedlnost podle zásady padni komu padni, aby nechal takovou špatnost nepotrestanou. Navíc, když najde způsob, jak odhalením viníka posílit postavení panovníka Přemysla Otakara II., kterého si velmi váží a ctí ho.
Vydává se na hrad Frýdlant, kde se vedle nejrůznějších podezření a záhadných úkazů, jež nevyvratitelně dokazují působení ďábla, vrší i mrtvoly. Když je nalezen zavražděn i hlavní podezřelý, sám Oldřich z Chlumu si zoufá. Autor mistrně způsobem svým vlastním udržuje čtenáře v napětí, neboť v okamžiku, kdy si myslí, že už přesně ví, co a proč se stalo a nadouvá se pýchou, že je chytřejší než nejlepší vyšetřovatel českého království, objeví se další stopa, díky které se mu teorie sesype jako pomyslný domeček z karet a on se společně s urozeným panem Oldřichem ocitá znovu na začátku. Naštěstí na řešení tohoto komplikovaného případu plného nečekaných zvratů a zborcených hypotéz není pan prokurátor sám. Opět mu po boku stojí jeho věrní pomocníci panoš Ota a velitel hradní družiny Diviš. Ten dostojí své pověsti zbrklého člověka, který dokáže vše spíše zkomplikovat než vyřešit. I když ruku na srdce, v případě bílého jednorožce má jeho pátrání na vlastní pěst i značný přínos. Nemalou měrou přispěje k odhalení bezcitného vraha, který si jde bezohledně za svým zvrhlým cílem. Ani Diviš není ale na své úvahy a vyšetřování sám, pomáhá mu jeho milující žena Marta, která snad prvně v celé sérii dostává více prostoru, aby nám společně s manželkou pana Oldřicha Ludmilou z Vartemberka dokázaly, že mnohdy je ženský pohled na určitou událost stejně důležitý jako ten mužský. Obzvláště za předpokladu, když se vyšetřování točí okolo výlučně ženských otázek.
Podezření, že pachatelem veškerého zla, které se na Frýdlantu a v jeho okolí odehrává, je sám ďábel, podporuje i místo, kde velká část vyšetřování probíhá. Není to totiž nikde jinde než v Pekle! Nejedná se ale o peklo, které čpí sírou a naříkají v něm duše hříšníků, ale o skalní soutěsku vinoucí se pod zmíněným hradem. I zde využívá autor svého talentu na práci s detaily a krajina je popsána tak živým způsobem, že člověk v duchu vidí panoše Otu, jak se po kolena v bahně brodí údolím. Stejně jako má chuť rozjet se do severních Čech, aby si osobně ověřil některé detaily, kterými si královský prokurátor není tak zcela jist.
Ač se jedná o další díl série Hříšní lidé Království českého, je koncept knihy pojat poněkud odlišně od těch předchozích. Již od počátku jsou zločiny na hradě Frýdlantu spojovány s dalšími, ke kterým v kraji dochází již delší dobu – s krutými přepadeními kupeckých vozů. Ani v tomto případě se nemají vyšetřovatelé příliš čeho chytit. Útoky jsou vedeny mimořádně bezohledně, neexistují žádní svědkové, neboť útočníci na vranících si duše přepadených berou s sebou do pekla, odkud sami jistě přišli. Jenže do pekla nebo Pekla? I na tuto otázku najde slovutný vyšetřovatel odpověď. Pravda, až za pomoci církevního hodnostáře a exorcisty litoměřického probošta Herbolda, který ve čtenáři vzbudí naději, že ne všichni církevní hodnostáři jsou hanební a hříšní, jak se z předchozích případů pana Oldřicha mohlo zdát.
Až se budete procházet v okolí Zahrádek a skalního hradu Frýdštejna, dobře se rozhlédněte, zda v okolních lesích nenarazíte na bílého jednorožce, který smutně pláče nad další ztracenou duší…

Komentáře (0)