Romance z (ne)vánočního Londýna

recenze

Týden před Vánoci se v londýnském divadle potkává jedna místní dívka s mladým Američanem. Není to zrovna láska na první pohled, ale stačí pár dní, aby se všechno změnilo…

Polibek v Londýně vyšel v nakladatelství CooBoo 11. listopadu 2019, tedy poměrně krátce před Vánoci, což se hodí, protože román je prezentován jako vánoční příběh. Jedná se vlastně o třetí díl z oblíbené romantické Young Adult řady pro dívky. První díl nese název Polibek v New Yorku a druhý Polibek v Paříži. Sérii mají na svědomí Stephanie Elliotová a Jamese Noble, redaktoři vystupující pod pseudonymem Catherine Riderová.

Polibek v Londýně vypráví o setkání devatenáctiletého Američana Jasona a londýnské rodačky Cassie. Jason se právě ocitl ve městě svých snů. Proti vůli rodičů chce zanechat studií práv a stát se hercem. Letní stáž na Královské akademii umění by mohla být to pravé, ale napřed musí uspět v náročném kurzu.

Cassie se vrací domů po zpackaném semestru na univerzitě a děsí se představy, že o svém neúspěchu na poli psychologie bude muset říct matce. Ta totiž vždycky říkala, že „běžné profese“ nejsou nic pro Cassie, z níž by ráda měla talentovanou a slavnou herečku. Jenže Cassie má plné zuby herectví. Přesto ji velmi přitahuje divadelní prostředí.

A tak se Cassie a Jason jednoho dne setkají při londýnském představení Bídníků. Jelikož se dívka snaží co nejdéle vyhýbat nepříjemnému rozhovoru s mámou a mladík zase touží oddálit debatu s rodiči, rozhodnou se raději vyrazit na tour po londýnských divadelních scénách. Může pár společně strávených dní změnit jejich osud a plány do budoucna?

Musím přiznat, že z této knižní série jsem zatím přečetla pouze první díl, tedy Polibek v New Yorku. Dvojku jsem ještě nestihla, ale protože se mi jednička navzdory značné naivitě a nevěrohodnosti líbila, rozhodla jsem se využít toho, že právě vychází trojka. Každý příběh má jiné hlavní hrdiny, lze je tudíž číst samostatně a ke starším dílům se kdykoli vrátit.

Bohužel mě newyorský Polibek zaujal mnohem více než ten londýnský. Především proto, že slibovanou vánoční atmosféru dokázal skutečně navodit. Procházka po zasněženém městě mezi rušnými ulicemi, v romantickém parku a s neodmyslitelnou návštěvou Empire State Building zkrátka měla něco do sebe. Pomohla také rodinná večeře v poněkud smutné a dojemné atmosféře. Snad i hrdinové Anthony a Charlotte byli sympatičtější, navíc si s sebou nesli malého psího parťáka – zdroj roztomilosti a zpestření. Charlotte se krátce mihne i v Polibku v Londýně jako Jasonova kamarádka. A nebojte, vypadá to, že se mají s Anthonym pořád dobře, ale o ně tu teď samozřejmě nejde.

Cassie jsem si nedokázala oblíbit. Příběh začíná tím, jak se naprosto neschopně snaží rozejít s přítelem, kterého vlastně nikdy neměla ráda, a celý zbytek knihy skuhrá nad tím, jak se nechce vidět s matkou, nechce být herečkou, chce o sobě rozhodovat sama, chce a chce a chce. Je nesmírně otravná.

Jason naproti tomu splňuje představu ideálního knižního hrdiny. Je to pohledný, sympatický, milý, vtipný, báječný mladý herec. Dokonalý až příliš. Takoví kluci prostě neexistují a čtenářku, která už za sebou nějakou tu romantickou knížku má, bude tenhle rozkošný a citlivý Američan spíše rozčilovat.

Věřím, že na jejich tuctová jména brzy zapomenu stejně snadno jako na všechna ta divadelní představení, která během pár dnů oběhli. Těšila jsem se na prohlídku vánočního Londýna, ale jen jsme o něj trochu zavadili. Příběh byl nehorázně předvídatelný. Když měl Jason vymyslet místo, kam by se chtěl podívat, napadlo mě, jasně, to bude určitě tamta atrakce. Taky že byla. A později, když se Jason rozhodl překvapit Cassie jedním divadelním představením, dalo se už předem snadno odhadnout, co za hru to asi bude. Každý pokus o překvapení a ohromení čtenáře byl naprosto marný, bohužel. Z Londýna jsme na chvíli zahlédli nějaký most (už ani nevím jaký), Národní muzeum, divadlo Globe, kousek Trafalgarského náměstí bez bližších popisů. Toť vše. Zbytek knihy tvoří pestrá, ale takřka nekonečná škála divadelních her, kromě Bídníků mně zcela neznámých.

Jediný záchvěv skutečné vánoční atmosféry jsem zaznamenala při bruslení, a to je zatraceně málo na příběh, který má na obálce nálepku „vánoční“. Nehledě na to, že je plný překlepů, namátkou zmiňme např. „pravdou rukou“ (str. 8). Jason a Cassie se ve vyprávění důsledně střídají. Působí tedy poněkud zvláštně, když se v kapitole, která je psána v ich-formě z pohledu Cassie, najednou objeví věta: „Cassie ztlumí hlas“ (str. 113), jako by o sobě dívka mluvila ve třetí osobě.

Tyhle drobnosti ještě více kazí požitek ze čtení knížky, do které jsem se stejně musela nutit navzdory poměrně krátkému rozsahu a velmi jednoduchému ději. Přese všechno připouštím, že si miloučká romance může najít své příznivce v řadách těch, kdo od románů neočekávají nic náročného, ale pouhou relaxaci nad hrnkem kávy. Pro rozjasnění chmurného odpoledne se Polibek v Londýně hodí vcelku dobře a nepochybně pohladí duše těch, kdo upřímně milují divadlo, možná je také inspiruje k návštěvě Londýna.

Za sebe však doporučuji spíše zmíněný Polibek v New Yorku, případně jiné romantické a vánoční příběhy, jako je nápaditý román Jen 27 dnů nebo docela zajímavá inspirace Vánoční koledou s názvem Posmrtný život Holly Chaseové.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)