Rodinné tajemství

recenze

Falknovská huť (2019) / lada.ladislav
Rodinné tajemství
Vlastimil Vondruška opět nezklamal a po úžasné Husitské a Přemyslovské epopeji přichází s novou ságou Křišťálový klíč. Právě vyšel první díl nazvaný Falknovská huť. Opět tedy budeme mít na nějakou dobu o zábavu postaráno, protože samozřejmě budou postupně následovat další díly. Celkem by jich mělo být tentokrát šest.

Autor své čtenáře zavede do období třicetileté války a své vyprávění zakončí revolucí v roce 1848. Blíže poznáte severní Čechy a seznámíte se se sklářským rodem Heřmanů. Líbí se mi název, který autor pro svou knihu zvolil. Snad mohu prozradit, že je symbolický, protože se pod ním skrývá rodinné tajemství. Právě rodina Heřmanů totiž ví, jak roztavit křišťálové sklo. Nejspíš je vám jasné, že toto tajemství si budou chránit a nebudou se o něj chtít s nikým dělit. A tak se dostanou do několika ošemetných situací... Postavu Ignáce Heřmana si jistě oblíbíte. Díky vlastní píli, schopnostem a znalostem se z něj stane špičkový sklář a obchodník, ovšem starosti a strasti obyčejného života se ani jemu nevyhnou.

Byl jsem zvědavý, jak svou ságu Vondruška pojme tentokrát. Od epopejí se liší, v tomto smyslu je pojetí jiné: v mnoha ohledech se jedná o fikci založenou na skutečných historických událostech. Sám Vondruška přiznává, že všechny sklárny, které se v příběhu objevují, opravdu existovaly. Ovšem jejich osazenstvo si vymyslel a rod Heřmanů tak není skutečným historickým rodem. Oproti předchozím knihám je zde také méně válečných konfliktů a naopak více šarvátek mezi podnikateli a sporů o majetek, což samozřejmě souvisí s tématikou, na které je Křišťálový klíč založen. Myslím tedy, že by toto dílko mohlo nalákat i čtenáře, kteří předchozím autorovým příběhům tolik neholdují. Ubylo šlechticů a přibylo "obyčejných" lidí, což by podle mě mohlo znamenat, že tento příběh bude poutavější pro širší spektrum čtenářů. Zároveň ale platí, že všechny Vondruškovy knihy mají několik společných znaků, které jeho obdivovatelé i nyní jistě ocení. Šablona je stále stejná, styl psaní čtivý a vylíčení tehdejší doby skvělé.

Možná se ptáte, proč autor zvolil pro svou další ságu právě tématiku sklářství: samozřejmě má sklářství pro českou historii obrovský význam, ale já jsem třeba vůbec nevěděl, že i Vondruška založil v Doksech sklárnu Královská huť a umí sklo tavit i foukat. Není tedy divu, že je mu tohle prostředí blízké.

I tato kniha je docela bichlička - ostatně na vyšší počet stran jsem si u tohoto autora už dávno zvykl. A ačkoli si na to někteří čtenáři stěžují (z praktického hlediska se objemnější knihy špatně drží), já bych byl zklamaný, kdyby to tak tady nebylo. Čtyři sta padesát stránek mi uteklo jako voda a já se přiznávám, že bych klidně ještě stovku slupnul jako malinu. Jsem zvědavý, co přinese další díl!

Komentáře (0)

kniha Falknovská huť recenze