Robin Hood trochu jinak

recenze

Sherwood (2019) / MilenneWaver

Na převyprávění příběhu Robina Hooda jsem se opravdu těšila, už jen proto, že ho napsala autorka knihy Na lovu, která se mi opravdu líbila a patří k mým oblíbeným převyprávěním, ale jak se nakonec ukázalo, má očekávání na tuhle knihu byla zřejmě příliš velká. Protože nebyla vůbec taková, jak jsem čekala.

Lidé potřebují hrdinu. A přesně tím se Marian stane poté, co její milovaný Robin zemřel. Ale být Robinem Hoodem není jednoduché. Ne, když má mocné nepřátelé na každém kroku. V případě Marian je to Gisborne, nevlastní bratr šerifa, který je schopen udělat cokoliv proto, aby Robina Hooda zajal. A zabil.

Marian je velmi bojovná a odvážná hrdinka, která se nebojí udělat cokoliv proto, aby konala správně a chránila nevinné lidi. I když se jedná o vraždu. Právě proto jsem si Marian velmi brzy oblíbila a užívala si to, jak se její charakter neustále vyvíjel a sílil.

Ačkoliv většina vedlejších postav zde působí jen okrajově, právě Gisborne, hlavní záporná postava, je tím, kdo zde získal poměrně dost prostoru. A musím říct, že mi to vyhovovalo, protože právě z Gisborna se nakonec vyklubala celkem zajímavá postava. Proto mě mrzí, že jeho skutečnou tvář poznáme až na konci knihy, a ne dříve.

Zápletka Sherwoodu je vlastně dost jednoduchá, bez jakékoliv snahy autorky o to jí zamotat, nebo jí dodat cokoliv nového. V celém ději se prakticky nestane nic, co by stálo za zmínku, vlastně to působí jen jako výplň, v porovnání s koncem, kterému zbytek knihy nesahá ani po kotníky. Nechybí mu akce, napětí, ani nepředvídatelnost. Za zmínku dále stojí i úryvky z pohledu Robina, kterým autorka postupně vypráví i jeho příběh. Ačkoliv je to pro hlavní dějovou linku trochu relevantní, tyhle části mají hlavu a patu a příjemně doplňují knihu. Upřímně, často jsem si je užívala více než normální kapitoly.

Že bude Sherwood čtivým příběhem, to jsem čekala už od chvíle, kdy jsem se o knize dozvěděla.Proto se mi také tolik líbila autorčina předchozí kniha, Na lovu. Ale více bych se mýlit nemohla. Protože čtivost se Sherwoodu vyhnula opravdu velkým obloukem. Styl psaní je rozvleklý, nudný a poztrácí jakoukoliv dynamiku. Jediná část knihy, u které tohle neplatí, je konec, kde se děj skutečně rozběhne a čte se skvěle. Nevím, v čem problém a proč je předchozí část knihy napsaná podobným způsobem, ale kvalitě příběhu to bezesporu ubralo.

Pokud to celé shrnu, Sherwood byl pro mě velkým zklamáním. Mimo námětu, několika posledních desítek stran a postav, se mi kniha nelíbila a autorčině první knize se absolutně nevyrovná. Na druhou stranu, jsou tu i tací, kterým se kniha zjevně líbí, proto si její čtení pečlivě promyslete, než se do něj pustíte.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.