Pustonoši vs. rytíři paprsku

recenze

Slova paprsků (2015) / Ellbereth (597 views)
Pustonoši vs. rytíři paprsku
Rytíři paprsku musí znovu povstat, aby byl svět zachráněn. K tomu jsou zapotřebí dávná slova, která musí být vyřčena. Život před smrtí, síla před slabostí, cesta před cílem….jak tyto slova pokračují? Kdo je pro svět znovu objeví?

Jasna Kholinová se svou chráněnkou Šalán pokračují v pouti na Roztříštěné planiny. Jasna zde chce pokračovat v bádání se svou matkou Navani a také chce varovat svého bratra krála Elkohara a strýce Dalinara před Paršendy a Parši. Ti druzí jsou po celém Rošáru využívání jako poslušní sluhové bez vůle. Jasna se Šalán se domnívají, že právě z nich se stanou obávání pustonoši, kteří stojí za Spouštěmi. A Spoušť je něco, co je opředené legendami. Něco, čeho se každý v koutku své duše obává. Něco, co vás v noci probouzí ze snů. Něco, co dokáže vyhladit celé lidské populace. Jasna i Šalán dále rozvíjí své zvláštní schopnosti. Samy neví, co jsou vlastně zač a proč své schopnosti mají.

Kaladin již není mostařem, stejně jako celá jeho jednotka. Sám Dalinar je určil jako stráž krále a svých synů. Kaladin i jeho muži tak dostávají novou šanci na život a nikdo z nich se tohoto úkolu nezalekne a nevyužije možnosti odejít od armády. Ne všichni ale chtějí krále chránit…

Dalinar stále čelí úkolu spojit celý Alektar, aby se společně dokázali ubránit. Většina důležitých mužů na Roztříštěných planinách mu však stále nevěří nebo chtějí ze situace pro sebe vytěžit co nejvíce. Dalinar je víceméně faktickým vládcem a to se některým opravdu nelíbí. Dalinar má podporu své rodiny, která není zanedbatelná. Elkohar je král, i když slabý. Navani, matka krále, je zkušená badatelka a má k Dalinarovi velmi blízko, i když je jejich vztah nevhodný. Adolin je zkušený a obávaný bojovník. Navíc by se měl na radu Jasny oženit se Šalán. Dokonce i Renarin začíná projevovat zájem o to, stát se dobrým vojákem.

Nová dějová linie je Ešonai, paršendská střeponoška. Bohužel se zde nemohu více rozepsat, protože bych prozradila příliš. Každopádně se dozvíte více o Paršendech jako takových.

K příběhu více prozrazovat nebudu, protože určitě nikomu nechci zkazit překvapení. A těch si v knize užije až dost. Autor umí šokovat a to se mu povedlo již na začátku této knihy. Pokud budu hodnotit charakteristiku postav, tak je zde od prvního dílu značný posun k lepšímu. První díl mi osobně přišel více zaměřený na popis Rošáru jako takového. To znamená fauny, flory, politického uspořádání, místní víry, geografie a kulturních zvláštností jednotlivých oblastí. Slova paprsků se již více zaměřují na děj a právě charakteristiku postav. V prvním díle jsou postavy více černobílé, především se to týká Kaladina. Jenže na druhou stranu by se dalo uvažovat o tom, že když je někdo otrok, který každý den bojuje o přežití a navíc je nadaný zvláštními schopnostmi, tak má možná nárok na to být veskrze bílo bílý. U Kaladina zkrátka neměly pochybnosti místo. V tomto díle se Kaladin stává mnohem lidštějším, jste svědkem jeho pochybností a i toho, že místy není až takový klaďas. Jenže on být klaďas prostě musí! Proč se dozvíte během čtení. U ostatních postav je jejich vývoj též znatelný. Šalán je úžasná, možná trochu taková roztěkaná stydlivka, ale opět krásně uvěřitelná a sympatická. Více prostoru dostává také Adolin i Renarin. Tyhle kluky si taky zamilujete. Adolin je na jednu stranu floutek a rozmazlenec, na druhou stranu je to veliký frajer a čestný bojovník. V nějaké recenzi jsem se dočetla, že vadila roztěkanost hlavních hrdinů ve chvílích, kdy se měli věnovat důležitým věcem. K tomu říkám….všichni jsme jen lidi, v zátěžových situacích reagujeme každý po svém. Takže pro mě osobně toto nebylo nijak rušivé, naopak.

Děj musím také opět vyhodnotit na výbornou. Je plný nečekaných zvratů a informací. Začíná do sebe postupně zapadat. Dozvíte se, co jsou spreni a proč Kaladin slyší křik, když vezme do rukou něčí střepkord. Rytíři paprsku se navracejí napříč celým Rošárem, takže jsou přidány krátké dějové linie, kde zatím příliš nevidíte jejich smysl. Také se mi velmi líbilo, jak jsou popisovány řády Paprsků. Každý řád bude mít své zaměření, to bylo v knize jen krátce nastíněno. Toto až autor více rozvede v dalších dílech, tak se určitě máme na co těšit. Celkově se mi děj jeví jako ucelený, pěkně uspořádaný a gradující. Velmi se také zamlouvá přeskakování z jednotlivých dějových linií, protože autor zkrátka ví, jak vás u knihy udržet. Čtete třeba kapitolu o Kaladinovi, jste příšerně zvědaví, jak se to vyřeší a šup….máte tam kapitolu o Šalán, Adolinovi, Dalinarovi. Takže jelikož vás zajímá Kaladin, musíte přelouskat ihned to další. Kniha se téměř nedala odložit. Zatím mě Sanderson nezklamal ani jednou jedinkrát a přijde mi, že všechny jeho knihy zatím mají velmi velmi vzestupnou tendenci. Přesvědčil mě o tom už v Mistbornovi. Věřím tomu, že jeho dílo bude legendární stejně jako rytíři paprsku. Omlouvám se, zda je mé hodnocení neobjektivní, ale nic jsem ke zkritizování nenašla a osobně jsem z Archivu bouřné záře unesená. Prostě klobouk dolů, doporučuji a za mě znovu 100%!!!

Komentáře (2)

kniha Slova paprsků recenze

Ellbereth
08.03.2016

děkuji :-D Tak snažím se....no já ty hlavní postavy baštim skoro všechny. Kaladin je frajer, ale Šalán a Adolin jsou taky super....i když asi nevím o ničem, co by mě štvalo na čemkoliv od Sandersona :-D

Turlogh
07.03.2016

Tvoje recenze jsou skvělé. Vystihla jsi to přesně, cituji: čtete kapitolu o Kaladinovi a šup, je tam jiná kapitola, takže jelikož vás zajímá Kaladin... (Kaladin je můj favorit a ti jeho mostaři:-) i když musím připustit, že Dalinar, Šalán, Adolin také jsou skvělí, ale holt Kaladin je Kaladin! Já teda jsem též nadšen, ba dokonce silně ovlivněn, asi budu zakládat řád rytířů paprsků...ten kodex, ty slova p. to je prostě šíleně dobré!