První z rodu nesmrtelných.

recenze

Upír, můj pán (2012) / TerezaMondeková
První z rodu nesmrtelných.
Už je to dvě staletí, co mocná Nefri vytvořila pomocí Medailonu Závoj. Je to místo, kde se upíři zbavili hladu po krvi a svých tužeb. Jenže i za Závojem se našli Zrádci, kteří se chtějí zmocnit mocného Medailonku. Nefri kdysi Medailon rozdělila na tři části a každou část svěřila do rukou jedné ženy. Ty jsou teď v nebezpečí, proto je každé z nich vyslán osobní strážce. Jestli se jim nepodaří ochránit Medailon i jeho nositele, tak bude klid a mír za Závojem zničen.

Gideon Ravel byl ve světe lidí naposledy před několika staletími. Ale teď je v Londýně a musí proniknout do vysokých kruhů smetánky, aby byl nablízku lady Simone Gilbertové a získal si její důvěru. Okolo lady Simone se potuluje i Tristan, který usiluje o Medailon, který lady Simone visí na krku.

Gideon slyšel o šarmu a kouzlu lady Simone. Ale netušil, že to bude působit i na něj. Od první chvíle, kdy ji spatřil, nemůže myslet na nic jiného než na ni. A to si myslel, že tenhle úkol bude snadný. Taky cítí, že Simone něco skrývá a je odhodlaný zjistit, co to je. Gideonovi se dřív zabití upíra nesmírně hnusilo, ale teď je odhodlaný udělat cokoliv, aby ochránil ženu, která ovládla jeho srdce.



Ukázka:
„Nevěřím vám," pravil přísně.
Zamrkala a snažila se působit jako nevinnost sama. „Cože?"
„Věci týkající se mé osoby podceňují vaši zvědavost již celé týdny. K tomu, abyste takhle riskovala, vás muselo přimět něco mnohem naléhavějšího."
„Já..."
„Chci slyšet pravdu Simone."
Chvilku se sebou vnitřně bojovala, než nechala vyplout na povrch své znepokojení, které se pokoušela skrývat. Gideon celý ztuhl, když si uvědomí, že to, co vidí v jejích očích, je čirá hrůza.
„Dnes večer jsem u lady Falstonové viděla váš portrét."
„Portrét?" Gideon nechápavě zavrtěl hlavou. „To není možné. Ještě nejsem v Londýně tak dlouhou dobu, abych se mohl stát inspirací pro nějakého umělce. A ani sám jsem si žádný portrét neobjednal."
„Byl namalován na Penwhick Castle v roce 1520."
Penwhick Castle.
Gideon si ostražitě pohlídal, aby výraz jeho tváře zůstal beze změny. Už to bylo téměř tři sta let, co naposledy viděl sídlo, které vlastnil ve Skotsku. Bez ohledu na to, jak bylo zapadlé, věrné a i nepohodlné během zimních měsíců, mu naprosto vyhovovalo, když zatoužil po soukromí. Jen málo upírů a ještě méně smrtelníku bylo ochotno smířit se s neúprosnou prostotou jeho domu.
Nicméně jeden z hostů svou návštěvu prodloužil na několik týdnů, aby mohl dokončit jeho portrét, o kterém se Gideon dozvěděl, až když malíř opustil hrad. Zvažoval pochopitelně, že se vydá za ním a obraz mu sebere. Ale tou dobou jej značně zaneprázdnilo koketování s královskou politikou a nechtěl na sebe zbytečně přitahovat pozornost.
Nyní se v duchu proklel za tehdejší nedostatek předvídavosti.
I maličké chybky mohou v budoucnosti vyústit do obrovských problému.
„To musel být nějaký můj příbuzný," pravil zcela vyrovnaným a podmanivým hlasem.
„To si myslí i Mary, ale já takové vysvětlení nepřijmu."
No jistě, pomyslel si jízlivě, ona se s takovým vysvětlením nespokojí.
„Ne?"
Pomalu zavrtěla hlavou. „Muž na tom portrétu vám není podobný, on je naprosto stejný. Ty samé rysy, vlasy, dokonce má i naprosto totožný úsměv."
„Musím ten obraz vidět na vlastní oči," pravil s mírným zájmem a nonšalantně pokrčil rameny.
„Jste to vy."
„To je absurdní," vyprskl smíchy. „Jsem sice o pár let starší než vy, má milá, ale to vypadám, až tak staře?"
Její rty se zlobně sevřely, že ji nebere vážně. Nespíš nebude snadné přesvědčit ji, že se mýlí.
„Tak mi tedy povězte, kde jste se narodil. Kdo jsou vaši rodiče?"
„Simone." Vlastně zjemnil ton svého hlasu a soucitně se na ni zadíval. „Myslím, že byste se měla natáhnout a trochu si odpočinout. Je zřejmé, že jste celá popletená."
Ani v nejmenším se mu nepovedlo ji zklidnit nebo přesvědčit, v očích se jí nebezpečně zablýsklo a prudce se mu vytrhla. Zlaty Medailon v chabém světle zazářil, jako kdyby odrážel její narůstající zlost.
„Vy mi to nepovíte, že?" osopila se na něj.
Gideon si povzdechl. Velká rada jej varovala před nástrahami, které na něj za Závojem budou číhat. Nejsem ze strany odpadlých upírů ale i od temných tužeb, které se mu zrovna probudí v krvi. Bohužel jej však nevarovali, že žena, kterou má chránit, je neskutečně popudlivá, paličatá a okouzlující.
Ještě nikdy pro něj nebylo tak obtížné logicky uvažovat.
„A k čemu by to bylo?" otázal se jí mírně vyčerpaným hlasem. „Stejně byste mi tvrdila, že vám jen lžu."
Jeho přímá slova ji na okamžik zaskočila, než na něj opět plná podezření pohlédla.
„Kdo jste?"
„Jsem zde, abych vás chránil," pravil upřímně. „Nikdy vám nezkřivím ani vlásek."
Zachvěla se, její znepokojený výraz Gideona nesmírně zabolel u srdce.
„Jak vám mohu věřit?"
Něžně se usmál a přistoupil k ní ještě blíž, dokonce slyšel tlukot jejího vystrašeného srdce.
„Vy mi už věříte," pravil a natáhl ruku, aby se jemně dotkl místa, kde bušilo jí srdce. „Zde."
Jí oči se rozrušeně zaleskly, nahnula se k němu.
„Gideone."



Simone mi byla docela sympatická. Na povrchu je to nádherná žena, která je bohatá, vznešená, ráda koketuje, je nedostupná, užívá si pozornost mužů a že dělají cokoliv, co ona chce. Ale uvnitř byla hodně citlivá a bolavá. Neřekla bych, že za obyčejnou zálibou jako je šití šatů se může skrývat takové tajemství.

Gideon... jeho charakter nebylo žádné překvapení. Každá hlavní postava je arogantní, neskutečně sexy, majetnická, ochranitelská, brání svou za každou cenu svou partnerku. Gideon byl sice nesnesitelný, ale i neodolatelný.


Knihu jsem si strašně dlouho chtěla přečíst, ale nikde jsem ji nemohla sehnat, ale pak se na mě usmálo štěstí. Jsem ráda, že mám knihu doma. Opět nechyběl úžasný nadpřirozený svět upírů, magie, tajemna, nebezpečí a kouzel. Taky se mi líbí, že je tahle kniha historická romance. Ale strašně by mě zajímaly příběhy Sebastiana a Luciena. Škoda, že nejsou přeloženy.

Když jsem dočetla, tak mi tahle kniha přišla oproti předchozím slabší. Asi je to tím, že skoro celou knihu taková předehra a pak když mělo konečně dojít k tomu nejhlavnějšímu, tak to trvalo... dvě možná tři stránky. To mě trochu zamrzelo. Čekala jsem větší, napínavější závěr, ale bohužel. Pak bych ocenila i nějaký epilog, který by vystihoval, jak jsou na tom o pár let později. Nebo jak vypadala jejich svatba. Proto jsem nemohla dát plný počet bodů.

Komentáře (0)

kniha Upír, můj pán recenze