Přítomnost, nebo spíše minulost?

recenze

Autor : Nina LaCour
Rok vydání : 2018
Nakladatelství : CooBoo
Počet stran : 208
Originální název : We are okay

A jsou tu opět vánoční prázdniny. Všichni studenti jako každý rok spokojeně opustili koleje univerzity a vrátili se domů za rodinou na svátky. Tedy všichni, až na naší hlavní hrdinku.

Už je to několik měsíců, co se Marin snaží na svůj dosavadní život úplně zapomenout. Bez jediného rozloučení náhle utekla tisíc mil daleko ze své rodné Kalifornie a s nikým ze své minulosti od té doby nepromluvila.

Teď by se nejraději utápěla ve svých myšlenkách a sledovala z opuštěného školního kampusu zasněžené ulice New Yorku, avšak za pár hodin ji navštíví její bývalá nejlepší kamarádka Mabel.
Marin se hrozí toho, jak přežije v její společnosti dlouhé tři dny, aniž by prozradila, jak na tom ve skutečnosti po psychické stránce je. Ale hlavně. Jak ji má povědět pravdu o tom, před čím beze slova utekla, když se s ní ještě nedokázala vyrovnat ani ona sama?

Jak jsem již několikrát zmiňovala, mám slabost pro nádherné obálky. V tomto případě samotný zevnějšek hrál určitou roli, ale nejvíce mě nalákala přímo ukázková anotace. Dokázala zaujmout, ale zároveň téměř nic neprozradila, což já miluji.
Na tuto knihu jsem se tak dívala ještě dříve, než byla přeložena do češtiny. Ne že bych vyloženě sledovala její datum vydání a přiřadila ji k mým nejočekávanějším novinkám tohoto roku, ale těšila jsem se na ní dostatečně, abych si ji v mé mateřštině později pořídila.

Samotný styl psaní byl sice poněkud zvláštní, ale mě neskutečně bavil. Měla jsem pocit, jako kdyby se stránky obracely samy a nutily mě pokračovat za každou cenu. Pokud překonáte trochu chaotický začátek, určitě vás překvapí nenáročnost, postupné vysvětlování událostí a svižnost této knihy. Vzhledem k tomu, že má něco málo před dvě stě stránek, nebyl problém ji dočíst během jediného dne a vstřebat v těch pár hodinách celý příběh.

Nejvíce jsem si ale zamilovala dokonale vymyšlené propojení přítomnosti s minulosti. Po celou dobu se totiž střídají dvě časové linky.

Ta první se zaobírá současnými problémy a napjatými vztahy mezi bývalými nejlepšími kamarádkami. Popisuje, jak moc se přes všechny radostné vzpomínky dokázaly vzdálit a ani jedna neví, zda už dávno není pozdě to napravit.

Ta druhá, a pro mě mnohem zajímavější linka, se naopak odehrává před půl rokem o letních prázdninách a odkrývá, co ve skutečnosti vedlo k zbabělému útěku Marin, co hrozného si v rodné Kalifornii prožila a jakou roli v tom hrála Mabel.

Také jsem si oblíbila, jak autorka nechávala trochu prostoru pro naší fantazii, nenásilně vkládala spoustu myšlenek a metafor a zařadila sem i spoustu zajímavých prvků. Kniha tak díky tomu dostávala poněkud poetický nádech a hlubší smysl.

Postavy sice nebyly popisovány nějak zvlášť detailně, ale podle mě tomu ani nebyla potřeba, protože se stejně celý příběh soustředí pouze na hlavní hrdinku.

Marin byla typická, uzavřená podivínská postava s jedinou a zároveň nejlepší kamarádkou. Občas se až moc trápila kvůli zbytečnostem a vzniklé problémy nerada řešila.
Mabel mi však byla mnohem sympatičtější. Ke každému se chovala velmi přátelsky a uměla odpouštět. Nikdy se nenechala ignorováním odradit a byla ten typ lidí, co se vždy omluví jako první.

Na druhou stranu, tato kniha rozhodně neosloví každého. Veškerý děj je totiž zaměřen především na city, než na akci, a proto je potřeba mít tento melancholický žánr v oblibě, nebo na něj mít alespoň právě teď náladu, jinak vás to opravdu nebude bavit.

První polovina mi připadala velmi poetická, a proto ji spousta lidí popsala slovem nezáživná. Já jsem se tedy ani jednou nenachytala, že bych se jakkoliv nudila a chtěla v textu přeskočit. Přesto ale souhlasím, že druhá polovina byla mnohem důležitější a zajímavější.

Na můj vkus tu sice nebylo dostatek akce a závěr se dal napsat o hodně napínavěji, ale o tom tento příběh přeci vůbec nebyl.

Toto dílo mi nevyrazilo dech, nevrylo se mi do paměti ani mě nedonutilo nad ním přemýšlet několik dní po přečtení. Rozhodně jsem neměla potřebu vrátit se do tohoto světa zpátky, ale za sebe mohu říci, že jsem nebyla zklamána a Všechno je v pohodě jsem si s radostí užila.

Závěrečné hodnocení : 72%

Komentáře (0)