Příliš daleko a přesto na dosah ruky

recenze

Illuminae (2016) / Snow Fairy
Illuminae

Ezra a Kady. Na první pohled dokonalý pár. Ale jednou se ze zdánlivě dokonalého páru stane pár rozžhavených tělísek a jejich vztah vezme rychlostí světla za své. Do té chvíle si mysleli, že nic tak hrozného nezažili. Ale jenom o pár chvil později se na ně nehroutí jenom jejich vztah, který se stal možná jen obětí náhodného hněvu, ale i celá planeta, celý svět, který je postupně ničen na jednotlivé malé kousíčky.
Obraz apokalypsy nikdy nevypadal tak blízko, aby zničil celý svět a jeho nebohé obyvatelstvo s ním.
Když nebude nikdo jiný, kdo by se celému tomu problému apokalyptických rozměrů podíval na zoubek, musejí to udělat Kady a Ezra. Ale vědět víc je může stejně tak dobře stát život.

Není apokalypsa jako apokalypsa. Ve světě, ve kterém žijí hlavní hrdinové je všechno úplně jinak než jak to známe. Veškerý boj o život se odehrává ve vesmíru na palubě několika válečných lodí, které jsou se svou technikou možná o hodně chytřejší než všichni lidé. Jak dlouho může být pouhou domněnkou, že se stroje nepostaví proti svým stvořitelům?

To je nejedna otázka, kterou Illuminae svým čtenářům předkládá na multiinteligentním stříbrném podnose umělé inteligence. Amie Kaufman a Jay Kristoff stvořili svět, ve kterém vás bude fascinovat doslova všechno. I ta nejmenší maličkost je zde popsána a vynesena v úplně jiném světle než jak ji můžeme normálně znát. To nejúchvatnější na Illuminae je, že onen obraz budoucnosti, který je na jednu stranu neskutečným způsobem utopický a vzdálený je stejnou měrou tak možný jako již dávno objevené cestování na Měsíc. I přesto, že autoři vytvořili nesmírně úchvatný dystopický sci-fi svět, kdo říká, že přesně takový, nebo alespoň podobný, by se za nemohl stát skutečností? Přece jenom se dnes už fantazii meze nekladou a věda už ve svém vývoji také dávno nevidí tolik překážek jako dříve.

Illuminae je od začátku do konce jeden velký knižní a grafický skvost. Jestli čtenáře nezaujme na 100% svým příběhem, grafické zpracování mu každopádně dech vyrazí. Všechen text je psaný v různých hlášeních, přísně tajných armádních dokumentech, elektronických konverzacích, obrázcích vesmíru a ve spoustě dalších zajímavých a dosud neviděných konceptech. Nejen tímto je Illuminae naprosto vyjímečný a jedinečný titul, který by neměl žádnému čtenáři žánru dystopie-sci-fi-fantasy chybět. Od první strany se cítíte jako, že poznáváte něco, co byste ve skutečnosti pravděpodobně ani vědět neměli. Illuminae působí velmi vyspěle a hlavně autenticky, čímž jsem si třeba já osobně připadala jako poněkud nezkušený hacker, který jenom velkou náhodou objevil něco, co mělo jeho očím zůstat skryto. Obdivuji oba autory, že ve světě, kde výše zmíněné žánry už v podstatě popsali všechno několika různými způsoby, dokázali přijít s něčím, co čtenářský svět ještě opravdu neviděl a nezažil.
Bez velkých debat je Illuminae jedna z čtenářsky nejzajímavějších knih, jaké jsem kdy vůbec četla. A opravdu to není jenom tím, že gigantický počet stran přesahující 600 přečtete v neskutečně krátkém časovém úseku.

Komentáře (0)

Přidat komentář