Příběhům o lásce věřit zakázáno aneb Střetnutí dvou světů

recenze

Věříte na lásku? Co pro vás znamená?

Když se mi dostala do ruky tahle knížka, nevěděla jsem, co od ní čekat. Pak jsem ale začala být zvědavá, protože anotace je mimořádně zajímavá. A tak jsem se do ní pustila s vervou mě vlastní… a přečetla jí za den.

Příběhům o lásce věřit zakázáno je něco nového. Něco, co má to všechno krásné ze zamilovaných knih, ale navíc větší hloubku, vážnější téma a varování před dnešní urychlenou dobou plnou internetu.
Cali žije se svou rodinou úplně jinak než ostatní. Většinu svého soužití totiž natáčejí na Youtube a odkrývají svoje soukromí. Živí se tím, že se natáčí a dělají reklamu různým produktům. Pak tu máme Héctora, který bude ještě rok žít v dětském domově, než dospěje a bude ho pak muset opustit. Oproti Caliinu online životu, Héctor nemá ani mobil. Místo toho chodí hrát a zpívat do metra neznámou písničku, která je to jediné, co mu zbylo po jeho rodině. Čeká, jestli si jí někdo všimne a pozná jí. A když jednou ujede Cali autobus a musí jet do školy metrem, písničku uslyší. A kromě ní pak neslyší nic jiného.
Caliin život by pro mě byl noční můra. Bez internetu už si život moc představit nedokážu, ale aby někdo takhle narušil moje soukromí, to bych nezvládla. Zvlášť, když jde jen o přetvařování. Její postupná frustrace byla pro mě naprosto pochopitelná. Když Cali objevovala Héctora, pomáhala mu najít jeho minulost a snažila se mu přijít na kloub, odloupnout ty ochranné vrstvy a zjistit, kdo se pod nimi skrývá, nemohla jsem přestat číst. Jejich rozdíly je dokázaly tak sblížit.
Nálada knihy je odlišná od ostatních. Dokáže zahřát. Když vidíte ty možnosti a děláte si teorie, co se stane dál… trnete, co se stane dál. Opravdu jsem si tohle čtení hodně užila.
Někoho by možná mohlo odradit pomalejší tempo, ale věřte mi – k téhle knize to patří a je to hrozně příjemné.
Pojďte si zahrát na detektivy, hledat upřímnost tam, kde jí moc není a pojďte se zamilovat.

Obálka a grafika: Přebal je opravdu povedený a nádherný. Obvykle se mi modré obálky moc nelíbí, ale tuhle jsem si zamilovala.

Verdikt: Jiný příběh, než jsme zvyklí, z jiného prostředí a s jinou náladou. Přesto ho zhltnete jako malinu a po zavření knížky budete mít skvělý pocit a úsměv na tváři.

Komentáře (0)