Příběh nejen o lososech

recenze

Ahn Do-hyun je oblíbeným korejským básníkem, který zaznamenal světový úspěch svým prozaickým dílem o odvážném lososovi. V češtině knihu vydalo v minulém roce nakladatelství Omega.

V na první pohled jednoduchém textu se nalezne každý z nás. Další důkaz toho, že mnoho může být řečeno i útlou knihou. Téměř na každé stránce si najdete větu, která vám bude blízká a bude nutit k zamyšlení.

„Každý cítí jistou přitažlivost, když vidí něco, co mu připomíná jeho samého.“

Příběh lososa, který je jiný než jeho druhové. Během životní poutě stříbrný losos přemítá o smyslu života. Někdy musíme projít mnohým, než jsme schopni a ochotni přijmout sami sebe. A ani společnost ostatních nemůže zabrátni naší samotě.

„Už se nestyděl za svoji stříbrnou kůži; vlastně si uvědomil, že na ni může být hrdý. A když si ho ostatní lososi dobírali, nazývali ho třeba „stříbrným monstrem“ nebo „zvláštní hříčkou přírody“, odpovídal jim s úsměvem: „Je to tak, jsem Stříbrný losos.“

Losos se během putování do rodné řeky zamiluje. Láska mu zamotá hlavu a zaskočí ho povinnostmi dospělého jedince.

„Měl bych opravdu žít pro jiného lososa?“

Lososi bojují o přežití a snaží se vyhýbat vše nástrahám, které na ně během nebezpečné cesty čekají. Chrání se před dravými zvířaty a unikají nástrahám lidí. O lidech vůbec slyšeli spoustu hrozných věcí.

„Existuje spousta lidí, kteří dělají kruté věci jednoduše proto, aby dokázali, že mohou“ řekl. „Je to doupě zlodějů. Proč, pro všechno na světě, je tam tolik vražd každý den? Lidé jsou krutější, než si my lososi, dokážeme představit. Jak bychom mohli věřit těm, co vymysleli válku?“

Během cesty každoročně mnoho lososů zahyne, přesto se pravidelně vydávají znovu a odmítají úlevy. Tato pouť je posláním lososů, smrt je přirozená.

„Jeho duše opustila tělo, ale jeho tělo si našlo nový účel. Stalo se potravou pro rozličné druhy mikroorganismů žijících ve vodě a tyto mikroorganismy se zase stanou potravou pro budoucí generaci lososů a pomůžou jim vyrůst a zesílit.“

Vědí, že musí budoucím generacím zanechat to nejlepší z nich.

„Pokud začneme tím, že si vybereme snadnější cestu, pak nás naše děti budou přirozeně chtít následovat, jit v našich šlépějích, a brzy se snadná cesta stane jedinou, kterou budou znát.“

Místy až dojemný příběh. Krátký, obsažný, ilustrovaný. Není mi zcela jasné, proč jsou obrázky někdy uprostřed vět. Místy se zdá, že překladatel nezvolil zcela správné slovo. Kniha celkově není typograficky moc atraktivní a jednotlivé stránky jsou vytištěny na slabším papíře.

Komentáře (0)