Přečteno: Kroniky prachu

recenze

Kroniky prachu jsem doma měla docela dlouho a stále jsem je odkládala. Jednak to je poměrně tlustá kniha a jednak jsem žila v domnění, že se jedná o fantasy. Ke knize jsem se tak dostala až díky společnému čtení, které pořádala Míša z Radši knihu a jsem moc ráda, že jsem se rozhodla zúčastnit. Kroniky prachu jsou totiž naprosto parádní!

Hlavní postavou je Animant, kterou nejvíc ze všeho zajímají knihy a obecně všechny příběhy. Její matka má ale jinou představu o tom, jak by Ani měla trávit svůj čas. Nejradši by ji viděla na plesech, v krásných šatech a s ideálním mužem. To se ale Animant ani trochu nezamlouvá a když dostane nabídku, že by mohla měsíc pracovat v univerzitní knihovně, nedokáže odolat a ihned odjíždí do Londýna.
Vrchní knihovník, pan Reed, je ale pěkný protiva, se kterým je složité nějak fungovat. O tom svědčí i to, že všichni jeho asistenti velmi brzo odešli a nikdo na něj neměl trpělivost. Ani k němu ale začíná něco cítit.

Ani je jedna z těch postav, kterou si hned oblíbíte. Velkou výhodou také je, že pokud milujete knihy, budete ji naprosto chápat a dokážete se s ní jednoduše ztotožnit. Oproti tomu pan Reed je opravdu hodně protivný a jeho postavu jsem téměř až do konce neměla moc ráda.

Příběh sice je trochu předvídatelný, vůbec mi to ale nevadilo. Autorka umí skvěle psát a kromě toho, že příběh rychle utíká, stále se v něm něco děje, takže se rozhodně nebudete nudit. Častokrát jsem jen stěží vydržela přečíst konkrétní část, kterou jsem v rámci společného čtení přečíst měla a téměř vždycky jsem chtěla hned číst dál.

Naprosto miluji prostředí, ve kterém se kniha odehrává. Představte si obrovskou univerzitní knihovnu a ještě navíc v Londýně. To zkrátka potřebujete!

Pokud jste knihomol s romantickou duší a hledáte knihu, kterou budete milovat, tohle je pro vás to pravé! Hodnotím 95% a rozhodně mohu doporučit!

Komentáře (1)

02.01.2021

hanpari

Dobrá, představuju si obrovskou knihovnu. Ale proč ausgerechnet zrovna v Londýně?
Když to musí být nějaká metropole, proč ne třeba Budapešť, Moskva nebo Peking?

Co je vlastně špatného na obrovské knihovně někde v lese, kolem které nechodí tisíce občanů?

Nebo jde o tajný požitek, vlastní jen ženám, které si po dobré knize odskočí do Harrods?

V každém případě pěkná recenze.