Přečteno: Dveře ke snu

recenze

Dveře ke snu (2023) 5 z 5 / knihomolka239
Dveře ke snu

Tohle je knížka, která mě na první dobrou zaujala svými ilustracemi, které mi přišly, jako bych je už někde viděla. A nebyla jsem daleko od pravdy. Ilustrátorku Ivonu Knechtlovou totiž můžete znát například ze série Anna ze zeleného domu nebo z knížek Ivany Peroutkové. Pokud se vám knížka někdy dostane do rukou, rozhodně si ji alespoň prolistujte, protože ilustrace jsou opravdu moc hezké.

Dveře ke snu vypráví příběh chlapce, který žije jen s dědečkem a pejskem. Žijí na vesnici, kde se v půdě rostlinkám moc nedaří a ani chlapec v životě moc radosti nenachází. Věří ale, že existují lepší místa, kde bude moct být sám sebou, aniž by se mu kdokoliv posmíval. Když mu dědeček věnuje svou řezbářskou sadu, rozhodne se vyřezat si do kmene starého, uschlého stromu dveře. Sice nejdou otevřít, ale možná, že nakonec přece jen přinesou chlapci do života něco, co ho změní k lepšímu.

Knížka má pár stran a textu v ní moc není, ale i tak má co předat a příběh na konci knihy teprve začíná. Věřím, že s dětmi se dá knížka využít dále a povídat si třeba o tom, co mohlo být dál, protože konec zůstává poměrně otevřený. Dospělému příběh přinese chvilku odpočinku s knížkou a hezkou myšlenku, kterých není nikdy dost.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Média!

Komentáře (0)