Pražská svatba a jiná šimrání

recenze

V knižní prvotině skladatele a hudebníka Zdeňka Merty se sešlo jedenáct lechtivých povídek. Úvodní Pražská Svatba, po které je debut pojmenován, nasazuje laťku poměrně vysoko a představuje Mertu jako autora se smyslem pro ironii, schopného zaujmout bez zbytečných klišé. Jeho styl má příjemné tempo a zmíněné erotiky se dočkáme v pečlivě odměřených (a o to mocnějších) dávkách. Merta ve svých příbězích nezapře svůj umělecký background a z povídek Malý Princ nebo Výlet jeho vztah k hudbě přímo sálá.

Za hlavní aktéry si Merta vybírá muže i ženy, se kterými si osud zahrává doslova jako kočka s myší. Díky tomu jsou téměř všechny příběhy obdařeny vítanou nepředvídatelností – nikdy nevíte, co vás čeká na další stránce. Role vypravěče je svěřena převážně mužům, ani ženský úhel pohledu však nechybí a v pořadí třetí povídka Nesedávej, Panenko…, kde dostává prostor hned několik vypravěček najednou, patří k mým favoritům.

I přes podobné ladění je každá povídka něčím svá – ať už pointou nebo mírou poetičnosti – takže Vám ani pár dní po přečtení nebude dělat problém vybavit si, o čem která povídka byla. Jen mužští hrdinové jakoby měli všichni stejný charakter a přístup k životu, takže se mi zpětně trochu slévají. Celkový dojem z knihy tím ale zůstává nedotčen.

Pražská svatba je sbírka povídek bez patosu, kterým nechybí nadhled, a jež poslouží jako příjemné odpolední pošimrání každému, kdo ji otevře.

Komentáře (0)