Povídky, které si budete pamatovat

recenze

Temné znamení (2015) / babsi66

Jak se cítíte, když před vámi leží prvotina neznámého autora? Já se obvykle snažím ubránit přílišným očekáváním. To byl i případ souboru šesti povídek Temné znamení od začínajícího autora Františka Šmehlíka. A protože jsem se netěšila, byla jsem nakonec mile překvapená. Ani jedna z šesti povídek nebyla ztrátou času. Naopak, výborně jsem se při četbě bavila, aniž bych postřehla, že ručičky hodinek dávno minuly půlnoc.

Všech šest povídek patří do kategorie strašidelných příběhů, kde se prolínají prvky hororu, sci-fi a fantasy. Co ale dělá tuhle známou (a osvědčenou) kombinaci z mého pohledu zajímavějším je zapojení místní historie a pověstí. Přitom celek nepůsobí ani náhodou překombinovaně. Jednotlivé prvky se velmi dobře doplňují a ve výsledku staví již tak zajímavé náměty do podstatně zajímavější roviny. Kdybych byla z Ostravska, které je dějištěm všech šesti příběhů, počítám, že bych plně docenila i další rozměr, a to známost reálií jednotlivých povídek.

Nejsilnější stránkou sbírky jsou samotné náměty. Každá povídka je o něčem jiném, ale ať už je ústřední postavou šílený veterinář, ještě šílenější pedofil nebo ústřední roli hraje úžasný, ale nebezpečný vynález brainreader, pro všechny platí, že jsou čtivé a jednoduše neodoláte pokušení číst až do konce, protože jednoduše budete chtít znát konec.

Co naopak vidím jako poměrně zásadní nedostatek, je stylistická a jazyková stránka. Autor knihu vydával vlastním nákladem a ta tedy neprošla profesionální korekturou, která by zřejmě leckteré chyby napravila. Co je však práce spíše pro autora než korekturu, je zlepšení práce se stylistikou textu, který někdy působil dost nekonsistentně. Spisovnou až někdy místy trochu školácky působící češtinu střídají nevhodně zvolená slangové výrazy nebo celé věty. Nejvíce to je patrné na střídání dějových a popisných pasáží. Dějové jsou napsány na jedničku - mají spád, dobré tempo, a nedovolí čtenáři polevit v pozornosti. Popisy za nimi kvalitou bohužel pokulhávají. Na jedné straně v nich autor používá velmi dobré metafory, aby je o pár řádků níž zazdil slangovými výrazy, a to nikoli v přímé řeči. Ostatně další věc, na které by se dalo zapracovat, jsou dialogy, které často působily trochu šroubovaně. Dalším nešvarem pak bylo nadměrné opakování ukazovacích zájmen a stejných podstatných jmen.

Nicméně nejvíce mě vytáčely odkazy na současnou popkulturu. Chápu, že snahou autora zřejmě bylo přiblížit text současné mladé generaci. Na druhou stranu, za pár let si nikdo nemusí pamatovat, že v klipu Umbrella od Rihanny pršelo, nebo že Lady Gaga měla hit Poker face. Samo o sobě by to možná tolik nevadilo, kdyby některé z odkazů nebyly součástí příměru, který ovšem čtenáři nemusí nic říkat, a tím pádem ztrácí svou funkci.

Vezmu-li v potaz, že se jedná o prvotinu mladého autora, je Temné znamení knížkou, která stojí za pozornost. Po přečtení jednotlivých povídek vás sice možná budou v některých každodenních situacích jako je návštěva lékaře, čekání na tramvaj nebo venčení psa napadat divné myšlenky a budete si opakovat, že nemáte být paranoidní, ale to je koneckonců to, čím se dobrý námět odlišuje od toho zbytku. Jednoduše si ho budete pamatovat. A to si v případě tohoto povídkového souboru pamatovat budete.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---