Zoufalé manželky po australsku

recenze

Než se do australského Pirriwee přistěhuje svobodná matka Jane s pětiletým synkem Ziggym, žije si toto městečko pokojným životem. Alespoň na první pohled. Pod rouškou zdánlivě neškodného soupeření školních matek o to, která z nich bude tou nejschopnější a nejobětavější, se totiž skrývá víc než jedno tajemství.

A to ať už jde o plachou Jane, která se snaží vypořádat se s traumatizujících sexuálním zážitkem, z něhož si odnesla památku v podobě Ziggyho, nebo o okouzlující a všemi obdivovanou Celeste, jejíž pohádkové manželství je ve skutečnosti spíše onou pověstnou zlatou klíckou. Třetí a nejvýraznější ženskou hrdinkou je pak extrovertní a parádivá Madeline, která nedokáže odolat pokušení brát věci do svých rukou a zjednávat spravedlnost. A která naopak tajemství udržet nedokáže.

Vše začíná, když je malý Ziggy neprávem nařčen z napadení své spolužačky. Přestože se Madeline i Celeste za Jane a Ziggyho postaví, tohoto škraloupu se ani jeden z nich jen tak nezbaví, neboť komunita školních matek je co se zdraví a bezpečí jejich dětí, neoblomná. Takže když se objeví další případ šikany, automaticky všichni předpokládají, že malým tyranem není nikdo jiný než Ziggy, přestože pro to nejsou žádné důkazy.

A jak už to tak bývá, svět je malý, jedno souvisí s druhým a různé zdánlivě nijak nepropojené věci mají společného více, než by si jeden přál. Výsledkem propletence řady nešťastných příhod, místních drbů, a války školních matek je…..vražda.

Autorka zvolila zajímavou formu vyprávění, kdy chronologicky vyprávěný děj prokládá útržky z výpovědí rodičů žáků místní školy. Autorka s postavami šikovně rozehrává partii, která končí úmrtím na akci pořádané školou pro rodiče žáků. Kdo je však obětí a kdo vrahem a co se vůbec přesně událo, zůstává překvapením až do posledních stránek.

Co se knížce nedá upřít, je naprosto reálně působící prostředí maloměsta včetně charakterů postav, a to zejména ženských hrdinek. Všechny působí zcela pravdivě a jejich dialogy i popisy pohnutek jejich chování jsou zcela uvěřitelné. Některé postavy naoko vším pohrdají, někdo zase řeší jen diety, zatímco jiný dává ostentativně najevo, že ho drby nezajímají. Zkrátka pestrá škála charakterů. V některých možná poznáte své sousedy, známé nebo kamarády.

Sedmilhářky nejsou žádná vážná literatura, přestože řeší témata jako je šikana a domácí násilí, ale jsou napsány lehce a s nadhledem, což vyvažuje tento pochmurný podtón. Vlastně mám pocit, že nějak takhle by mohl vypadat seriál Zoufalé manželky v knižní podobě. A hlavně díky uvěřitelnosti postav a dialogů máte tak nějak pocit, že se to celé může dít přímo vám pod nosem, aniž byste cokoli zpozorovali. Protože jak se říká, pod svícnem je největší tma.

Komentáře (0)