Poldark se žije

Warleggan - Nad propastí
„Muselo to pro vás být nesmírně bolestné. Zůstane vám po ní v životě prázdné místo…“
„Je těžké to vysvětlit, protože je to mnohem víc než jen prázdné místo. Všechno se změnilo. Od té doby už nic není jako dřív. My, kteří jsme tady zůstali, jsme jiní lidé, kteří se snaží žít někdejším životem.“


Vzhledem k tomu, že jsem první tři díly četla ve čtečce, mě tloušťka knihy lehce šokovala. Uběhlo však jen pár stránek a já jsem do toho zase spadla. Poldark je prostě potřeba. Závislost.

Nepřestane mě udivovat, že se jedná o dílo sepsané před více než šedesáti lety. Konkrétně tento díl vyšel roku 1953. Dvanáctidílná sága je nadčasová. Grahamovy dialogy, znalost tehdejší doby a hornictví s jeho problémy i radostmi, myšlenkové pochody a jednání postav, jejich živé reakce, dělají z Poldarka neobyčejně reálné dílo. Poldark se nečte. Poldark se prostě a jednoduše žije.

Ještě teď mám v živé paměti, jak mě před několika měsíci zničil druhý díl – Demelza. Winston Graham na čtenáře (specificky na mě) uplatnil stejný vzorec čtivosti, citů, podnikání, krachů a nebál se naložit svým postavám pořádně těžká břemena. Jeho hrdinové nedostanou nic zadarmo, vše si musí zasloužit a někdy jim ani píle, pevná vůle a vytrvalost nepomohou. Zase jsem brečela, můj čtrnáct let zesnulý přítel Winston Graham mě opět rozebral.

„Každá lidská bytost si zasluhuje aspoň minimální slušnost a úctu. Utopit se jako pes ve studni, a pro nic za nic. Umřít, protože pomoc přišla až o hodinu později. Vyjít z tohohle pokoje, zamířit do dolu a krátce nato uklouznout po vlhkém povrchu a být mrtvý. Pro nic za nic.“

Série je několik generací stará a mě tento fakt nepřestane šokovat, protože je skutečně, jak jsem psala výše, nadčasová. Autor báječně obsáhnul i ženské postavy. (Muž, který první díl vydal v roce 1945! Leckteří současníci i autorky by se od něj mohli učit…) Dal ženským hrdinkám vynikající charaktery a hloubku, takže se skvěle čtou i současným čtenářům a především čtenářky nemají problém se s nimi ztotožnit. Ve své době se Winston Graham nebál šokovat a skvěle napsaným způsobem odpravoval oblíbené hrdiny snad už jen ze sportu. Trochu mi připomíná George R. R. Martina…

Pokud máte rádi seriál BBC (a že já jejich produkci zbožňuji…v čele s Pýchou a předsudkem a ostatními „Austenovkami“), určitě si knihy přečtěte, protože se začíná proslýchat, že se postupně od předlohy odlišuje. Já se mu schválně vyhýbám. Těším se na něj, ale čekám, až přečtu všechny knihy, protože mě opravdu baví. Líbí se mi překladatelská práce Havlíkových a stejně tak se mi dobře čtou, protože se v knihách nevyskytují chyby. A moc se mi líbí seriálové obálky.

Pokud jste se k Poldarkům ještě nedostali a máte rádi kvalitní čtení, urychleně svou chybu napravte a po knihách sáhněte. Já je miluju. A pokaždé mě překvapí, jak jsou dobré a kvalitní.

autor: Channach · 11. července v 19:34 · přečteno 68x

Komentáře (0)