Snoubenec mé sestry

recenze

Snoubenec mé sestry (2019) 4 z 5

/ Channach

„V několika krátkých odstavcích jste dokázala upoutat můj zájem.“ Nepotřebovala vědět, že mluví o ní, a ne o jejím příběhu. „Tak pokračujte, musím to vědět.“

Kniha Snoubenec mé sestry je historický romantický příběh jako z pera mé oblíbené Jane Austenové. To já můžu. A pakliže hledáte odpočinkový a milý příběh, lahodný jako jahody s čokoládou, budete ho moct taky.

Styl psaní Rachael Anderson se mojí bohyni zamilovaných příběhů přibližuje asi nejvíc, co jsem zatím četla, a že jsem toho už přečetla hodně. Žádné nekorektní doteky, nedej bože sex a prostopášnosti, žádné za vlasy přitažené zápletky a jen přiměřené množství bláznivin. A dokonce při správném oslovení „slečno Prudence“, zatímco o rok starší Sophia byla slečna Giffordová, mé srdce zaplesalo. Mám ráda, když se autorky věnující se této době drží soudobé etikety, páry probírají počasí, pozdravují rodiče a konverzace má jasná pravidla. Jane Austenová však měla oproti svým současným konkurentkám jednu nespornou výhodu, žila v té době a klidně si mohla dovolit použít slovní spojení tête-à-tête, protože skutečně znala jeho význam. Rachael Anderson zase na oplátku mohla dovolit párům, aby si zatančily skandální, necudný valčík. A ukrást jeden polibek.

Prudence se rozhodla pro vágní odpověď. „Žena se často převléká několikrát za den. Máme ranní šaty, vycházkový oděv, šaty na návštěvy, cestovní, jezdecký kostým, večerní šaty, plesové šaty…“

A právě Prudence mi svojí povahou Jane Austenovou velice připomínala. Muselo být strašné být talentovanou spisovatelkou na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Jane se na rozdíl od Prudence nemusela se svými příběhy schovávat, ale také neměla kde čerpat informace, protože nejenže neexistoval internet, ale ani k písemným pramenům určitě nebylo snadné se jako žena dostat. Knihy Jane Austenové vlastně vycházely anonymně, nakladatelství je zprostředkovával bratr Henry a autorství ji bylo přiznáno až po její smrti. A právě díky tomuto tématu mě zápletka Snoubence mé sestry natolik zaujala, že jsem neváhala po příběhu sáhnout. A dobře jsem udělala.

Prudence vidí před očima příběhy, postavy, cítí nutkavou potřebu dostat je na papír, vdechnout jim život. Musí to dělat potají, v noci, schovávat práci pod prkno v podlaze. Číst si tajně. Prostě se neslušelo, aby mladá dívka v této době namísto vyšívání či malování stolků raději psala knížky a toužila je vydávat.

A lord Knave sice není pan Darcy, nicméně mě jeho postava a gentlemanství bavily číst. Nevím, kdo byl větší rošťák, zda štěně Rošťák, anebo drahý lord. Jeho dopisy mi však vždycky vykouzlily úsměv na tváři.

Série Nejcennější dar mě asi bude bavit. A jak to vím? Protože se mi líbil svět, který autorka vykreslila a začala jsem se zajímat o osud dalších postav. Co se stane s Abby se dozvím hned v následujícím díle Nevěsta jeho bratra. A snad nám autorka rozkryje něco víc i z osudů Sophie a tragicky ovdovělé lady Catherine.

Vyzývám čtenářky – pro pány to moc není – lačnící po útěku z dnešního světa a aktuální nelehké situace do opravdu pěkného a čtivé historické romance, nechť tak učiní. Snoubenec mé sestry je tím pravým ořechovým.