Paměť Babylonu

recenze

Paměť Babylonu (2020) / JK96
Paměť Babylonu
Třetí kniha ze série Projít zrcadlem nás zavede v prvních několika stránkách na rodnou Animu. Thorn je nezvěstný uprchlík a Ofélii povolali zpět domů. Nyní má Ofélie vše, co si vždy tak vroucně přála - klid a svou rodinu - tak proč kolem ní veškeré předměty napjatě a podrážděně reagují? Něco jí chybí, nebo spíš někdo. Za pomoci svých přátel unikne z rodné Archy s plánem najít Thorna. Cesta jí zavede na archu Babylon, kde vládnou rodinní duchové, dvojčata, Pollux a Helena. Ale je tomu opravdu tak? Nebo i zde je moc Boha zákonem, i když se Babylon vydává za neutrální? Tomu všemu je na vlastní pěst pátrající Ofélie vystavena při hledání svého muže, kterého už několik let neviděla. Vodítka k jeho nalezení jí může poskytnout až akademie Dobré rodiny, ve které sir Henry už nějaký ten čas hledá talentované badatele, kteří by se ve službách města stali zvěstovateli a napomohli tak babylonské společnosti v jejím rozvoji. Oféliina cesta směřuje po klikaté cestě plné nebezpečných odboček. Podaří se jí nalézt svého milovaného?
Tato kniha je podle mého názoru zatím na první příčce z dosud vydaných knih této série. Je to docela překvapující, neboť miluji scény s Thornem a těch je tu obsaženo opravdu jen malé množství, přesto jsem byla mile překvapená napínavým dějem, který se točil jen kolem Ofélijininýho pátrání. Navíc se nám zde hlavní hrdinka představuje už ne jako nevinná oběť, ale jako sebejistá silná žena, která má svůj osud pevně v rukách.
Toť vše k mé recenzí a já nemohu jinak než Paměť Babylonu vřele doporučit.

Komentáře (0)

kniha Paměť Babylonu recenze