Ocejchovaná

recenze

O autorce Anně Ekberg jsem se doslechla díky jejím předchozím románům Šťastně až navěky a Ztracená. Knihy jsem ovšem nečetla, neměla jsem k tomu příležitost. Tu jsem dostala až s novinkou z nakladatelství Metafora s názvem Ocejchovaná. A musím říct, že to byla vážně skvělá volba.

Autorka děj zasadila do horké Afriky i evropského Dánska a se čtenářem rozehrála hru na kočku a myš.

Příběh má tři linie, které se v jednom bodě střetnou. Nejprve se čtenáři se seznámí s Rebekkou, právničkou zabývající se nemovitostmi. Bohužel jí byla diagnostikována zhoubná rakovina a ona nutně potřebuje kostní dřeň. Její otec jako dárce nevyhovuje. Je tu ovšem ještě jedna naděje, kterou Rebekka musí hledat v Africe. Svůj boj svádí i Angel, sedmnáctiletá dívka, která byla unesená a vycvičená jako africký dětský voják. Podaří se jí uprchnout, ale žene ji touha po pomstě, a tak se vydává na stopu svému vězniteli. V Dánsku je zavražděna mladá žena, které její vrah uřízl nohu a odnesl ji pryč. Případ dostává na starost detektiv Kim. Podaří se mu vypátrat, kdo tuto Afričanku zabil? A jak tyto tři dějové linky spolu souvisí? Na to si musí čtenář přijít sám.

Ocejchovaná je thriller, který vám může vyrazit dech a dlužno říct, že mě ohromil pořádně. Žila jsem tak nějak v představě, že aby byl thriller skvělý, musí být napínavý tak, abych se bála. Opak je však pravdou. Spíše než dramatičností mě Ocejchovaná dostala samotným dějem a způsobem jeho zpracování.

Pro někoho může být kamenem úrazu to, že Rebekka i Angel měly vždy umetenou cestičku při hledání stop. Pokaždé se objevila indicie, podle které mohly pokračovat dál. Nejsem příznivec komplikovaných a zamotaných pátrání. Tohle Ocejchované opravdu pasovalo.

Všechna tři vyprávění se po kapitolách střídala a čtenář tak měnil nejen vypravěče, ale i prostor. Spolu s hrdiny cestoval napříč Afrikou, Itálií i Dánskem.

Autorka věrohodně popsala dětské vojáky. I to, jak jsou děti unášeny. Bohužel to není autorčin výmysl, ale smutná pravda. Anna Ekberg tuto situaci bravurně zpracovala. Předlohou jí byla trojice mladých lidí, se kterými se setkala.

Titul je temný, místy drsný, ale autorka umí také popsat pocity hlavních hrdinů. Přesto však mě city nezasáhly a držela jsem si od nich odstup. A i tak mě román vtáhl do sebe a příběh mě nutil k tomu, abych stále četla. A když se v poslední části objevil wow efekt, nechápala jsem. Autorka pustila ven několik informací, ale mě žádná z nich nedošla. Proto jsem byla velmi překvapená nečekaným vývojem v knize.

Neustále mluvím o Anně Ekberg jako o autorce. Ve skutečnosti je to pseudonym, za kterým se skrývají dva dánští pánové Anders Rønnow Klarlund a Jacob Weinreich. Evidentně jim to spolu dobře píše.

Když mají knihy na svých obálkách oslavné výkřiky od známých lidí, občas to dopadne tak, že dílo za to nestojí. Tady však musím jenom s lidmi souhlasit.

Ocejchovaná by se mohla líbit snad každému čtenáři, i tomu, kdo thrillery a napínavé romány příliš nevyhledává.

Komentáře (0)