Obojživelníci a plazi | Klenot, který nesmí chybět v žádné knihovničce

recenze

Obojživelníci a plazi – dvě často opomíjené skupiny živočichů, se kterými by se ale rozhodně mělo počítat. Jejich význam v přírodě je totiž dalekosáhlý a skutečně se jedná o fascinující tvory. Ivan Zwach jejich studiu zasvětil celý život a všechny nashromážděné poznatky shrnul ve své výjimečné publikaci – Obojživelníci a plazi České republiky.

Úvodní část je věnována obecné charakteristice těchto dvou významných skupin; seznamuje čtenáře se základními morfologickými i anatomickými znaky, se životními nároky, se způsobem rozmnožování atd. Dílčí části jsou pak věnovány už přímo konkrétním znakům té které skupiny včetně všech v Čechách se vyskytujících zástupců (jichž je bohužel poměrně málo). U zástupců je vždy uvedeno jejich české i latinské jméno, fotografie, základní určovací znaky a v podobě obrázků také veškeré informace, které se pak objevují v následujícím podrobnějším textu. Co znamenají obrázky/značky u daného živočicha si čtenář může snadno zjistit díky přiložené záložce, která obsahuje jejich vysvětlivky. Není proto třeba složitě listovat někam dopředu knihy, stačí se vždy orientovat podle oné záložky, což je nesmírně užitečné.

V podrobné části je věnován velký prostor rozlišovacím znakům, autor uvádí nejen, jakým způsobem zástupce poznat, ale i jak rozeznat samce od samice (vše je velmi přehledně doplněno o množství fotografií). Nechybí kapitolka o rozmnožování, životních cyklech, chování, nárocích na prostředí i potravu a mapka s výskytem v ČR. V případě skokanů se pan Zwach celkem obšírně, ale stále skutečně srozumitelně věnuje tématu hybridizace; u zmije obecné zase stírá některé zažité pravdy a uvádí na pravou míru, jak je to s tvarem její hlavy, s klikatou čárou na zádech i s její jedovatostí.

Závěr knihy je věnován bezpečnému zacházení s těmito dosti křehkými tvory. Bez speciálního povolení není člověk oprávněn, s nimi jakkoliv manipulovat, a když už je to přeci jen nezbytné, v případě žab je vždy nutné navlhčit si předtím ruce. Takže na to příště, až budete zachraňovat nějakou žabku na silnici, myslete! Velký prostor dostává také jejich ochrana, protože v současnosti jsou všichni u nás žijící zástupci (vyjma skokana hnědého) ohroženými druhy. Nejkrásnější na celé publikaci je rozhodně všeprostupující láska, kterou autor k těmto živočichům chová. Při každé příležitosti hovoří z pozice daného jedince a několikrát upozorňuje, že my potřebujeme je – my je chceme studovat – ne oni nás, proto bychom se podle toho měli chovat a zajistit jim dostatek bezpečnosti při manipulaci a vždy je navracet do podmínek, ze kterých jsme je brali. Důležité je také vyvarovat se vyvolání stresu tvora, které může skončit fatálně zejména pro zvíře, v případě zmije pak ale i pro nás. V neposlední řadě autor upozorňuje, abychom nahlíželi na vše střízlivým okem a nenechali se oklamat historkami o přemnožení zmijí a o jejich nebezpečnosti; jak sám uvádí – „na co by zmije vyplácala svůj drahocenný jed na něco, co nemůže sežrat?“

Závěrem bych tedy jen řekla, že Obojživelníci a plazi České republiky je odborná publikace, která ale fakta předkládá naprosto přirozeně, a to v takové podobě, že jim hravě porozumí i laikové. Zástupci naší batrachofauny a herpetofauny jsou představeni natolik zajímavým způsobem, že se do nich snad konečně zamilují i skeptici (s tou láskou to ale zase nepřežeňte, ono líbat žábu opravdu nebude nejlepší nápad – navíc, jak už jsem zmínila, se to nesmí). Kniha je doplněna o neuvěřitelné množství fotografií, jež nádherně dokreslují text samotný. Díky tomu se jedná o jeden z nejkrásnějších a taky nejvzácnějších kousků v mé knihovně. Medailonek autora je také velmi působivý a jeho motto: "Jsem zaměstnancem Přírody, ale platí mne ti, kteří do ní zasahují", mi přijde více než trefné. Pro zoology a milovníky přírody je publikace povinností, velmi bych ji doporučila ale i učitelům, rodičům a neztratí se ani v knihovničce úplného nezoologa.

Komentáře (0)