O životě jedné české rodiny za 2. sv. války

recenze

Dřevěný král (2019) / Joseef
O životě jedné české rodiny za 2. sv. války
Napadlo by někoho, že kniha s názvem „The Wooden King“ od amerického autora Thomase McConnella může pojednávat o naší zemi a dokonce o životě jedné naší rodiny? Ano, je tomu skutečně tak.
Pokud byste se divili tomu, jak je možné, že příběh odehrávající se na pozadí druhé světové války napsal Američan, pak je třeba uvést, že pan Thomas McConnell hostoval v letech 2005–2006 jako profesor na Masarykově univerzitě v Brně a měl možnost obeznámit se s naším prostředím a naší historií.
Určitě se nemusíte obávat toho, že byste museli číst knihu v angličtině, v níž je napsán originál. Česká verze, kterou vydalo nakladatelství MOBA, je k dispozici díky překladu Alexandra Neumana. Jak již upozornilo ve svých kritikách ke knize pár českých recenzentů, české vydání je stiženo několika menšími nedostatky, ale mě to nijak neodradilo a kniha se mi líbila a vlastně kromě těch malých nedostatků nemám co vytknout.
Druhá světová válka se nám odhaluje v intimním rodinném příběhu jedné české rodiny, kterou tvoří maminka Alena Trnová, její manžel Viktor Trn, jejich synek Alex a Alenin táta.
Kniha není bohatá na popisy, zato dialogy přímo oplývá.
Tato zvolená forma dialogů rozhodně přidává na čtivosti.
Ústřední postavou díla je Viktor Trn, profesor historie, jenž ztratil zaměstnání poté, co Němci na podzim 1939 zavřeli české vysoké školy. Viktor je sice vzdělaný, ale je pacifista a není odhodlaný aktivně bojovat ve válce. Ví totiž, že historie je pro přeživší, bez ohledu na jejich postoj nebo stranu a je si jist, že válka jednou pomine a znovu přijde mír. Stává se tudíž většinou pasivním svědkem strašných a smutných událostí.
Viktor není prototypem milujícího manžela. Ba naopak. Jeho žena Alena je čím dál tím více nešťastná. Nelíbí se jí, že Viktor nepracuje a že se aktivně nezapojuje do odboje.
Třebaže vztah k ženě není ukázkový, svého syna Alexe má Viktor rád a nerozpakuje se mu to verbálně vyjádřit, čehož důkazem jsou rozhovory vedené mezi nimi. A také se mu věnuje. Ostatně kvůli synovi Viktor zůstává v nešťastném manželství, aby mu neublížil odchodem od rodiny. Viktor se snaží chránit svého malého syna za všech okolností, ale současně chápe, že odchod z vlasti by mohl být příliš nebezpečný.
Ač vlastní ženu Viktor po fyzické stránce odmítá, cizí ženy si až nápadně v ulicích Brna prohlíží a o věrnosti v jeho případě nemůže být řeč.
Jak rozhlas přináší čím dál tím více zpráv o úspěších fašistů a válečné napětí v Evropě roste, tak také vztahy v rodině Trnů jsou čím dál tím více napjatější.
Ačkoliv se děj odehrává za války, některé dialogy jsou vcelku vtipné. Například následující, který si dovoluji citovat:
„Cítím zelí. Nemáš hlad?“
Alex nakrčil nos a řekl: „Nemám zelí rád.“
„Já vím.“
„Po zelí máme vždycky ty následky.“
„To znamená co?“
„To, čemu dědeček říká smrádek.“
„Smrádek z vařeného zelí?“
„Ne. Ten smrádek potom. Potom, co to zelí sníme.“ Trn se rozesmál a chlapec taky.
„Dědeček ale říkal, že si vždycky může zapálit fajfku, aby ty následky přerazil.“
Kniha řeší filozofickou otázku - rozdíl mezi tím, co děláme, a tím, co bychom měli dělat. Jak bychom se asi zachovali my sami za válečné situace? Kolik z nás byl se snažilo válku přežít v pasivitě s cílem přežít a kolik by se jako praví hrdinové zapojilo do odboje? To už si musí odpovědět každý sám.
Už jenom díky tomu, jak je zajímavá postava hlavního hrdiny Viktora, a jak je celkově pojat příběh rodiny za druhé světové války, mohu knihu podle své čtenářské zkušenosti doporučit všem.
Vyjadřuji velké díky nakladatelství MOBA.

Komentáře (0)

kniha Dřevěný král recenze