Slušná dávka českých zločinů

recenze

Jako zralý člověk už nemám potřebu experimentovat a rád sáhnu po osvědčených věcech či autorech. Spisovatel Ladislav Beran pro mě jistotou je. Jsem si jist, že je oprávněným členem Mezinárodní organizace dobrodružné a detektivní literatury AIEP, neboť detektivky v jeho podání mají hlavu a patu a Beranův způsob podání a líčení je bravurní. Já sám jsem už přečetl několik jeho titulů, přičemž namátkou uvádím ty, které mě nejvíc dostaly: Rakev bez nebožtíka, Někdo z vás je vrah, pánové!, Hříšní lidé města Písku, I staré dámy umí vraždit.
V aktuálním díle Zločin v abštajku se Beran vrací ke starým případům z třicátých let. A opět se detektivka hemží spoustou jmen, mezi nimiž neschází štábní kapitán Votruba, štábní strážmistr Hřebejk, praporčík Číp, strážmistr Kovařík a další.
I když jsem chlap, snáším nelibě jakékoliv formy násilí a násilí na dětech jednoznačně odsuzuji a trestal bych takové skutky nejvyššími možnými sankcemi. Shodou okolností začíná kniha nálezem mrtvolky malého dítěte, a to mě hluboce zasáhlo.
O to víc, že vrahem novorozeněte je jeho matka, pokud se dá vůbec v daném případě výraz matka použít.
Libuji si v dialozích Ladislava Berana. Pro ukázku si dovoluji citovat výňatek z díla:

"Takže to tam, Hřebejk, funguje jako abštajk a my o tom nic nevíme," šly brýle z čela zpátky na oči a Hřebejk byl k nezastavení. Hned si došel pro spis Popelka, přinesl s ním předmět doličný, zakrvácené prostěradlo, a hned to porovnal s prostěradlem, co mu vydala Jiřina Jandová.
"Vidíte to, pane štábní? Sedí to jak prdel na hrnec. Proto taky ta Kandlátová nenahlásila to ukradený prádlo z půdy. Zřejmě jí to všechno došlo, že kdyby se to začalo vyšetřovat, tak by se na to přišlo," chystal se Hřebejk zapálit si svoji smradlavou egyptku, ale štábní kapitán Votruba sáhl do stolu pro novou krabičku fajnových viržinek a hned mu jedno nabídl."
Tato kniha mě opět potěšila a já se těším se na další Beranovu detektivku z edice Původní české detektivky.

Komentáře (0)