Vražda jako spouštěč odhalení charakterů

recenze

Ve většině knih, které jsem zatím četl, byly oběti vražd zpravidla lidé hodní, nevinní, které jsem musel litovat, a bylo mi pokaždé smutno z jejich osudu.
V této knize ze zelené MOBA řady je lítost nad obětí poněkud otupena tím, že obětí vraždy je muž, který není zrovna prototypem dobrého člověka.
Vražda, o níž čteme, se udála na městečku poblíž Prahy. Městečko je to zřejmě tak malé, že si zde každý „vidí až do postele“. Připomíná mi to situaci u nás na vesnici, kdy lidé jsou před sebou pomyslně „obnaženi“ a znají své chyby a také mají své přezdívky. Toto líčení postav mi tedy připadá tak domácké, tak blízké.
Ačkoliv zavražděný muž Eda Slamák přezdívaný
Smraďoch nepůsobil svým sousedům radosti a jednal spíše jako škodná, zdá se, že není objektivní důvod pro jeho vraždu. Nic až tak zlého, za co by si zasloužil trest smrti, neudělal …
Samotný způsob provedení vraždy zatlučením hřebíku do hlavy je netradiční a zatím jsem se s takovou metodou vraždy nesetkal. V okruhu podezřelých se vyskytují zejména sousedé zavražděného a my jako čtenáři můžeme přemýšlet nad jejich výpověďmi, zda všechno, co jednotliví sousedé vypovídají, sedí. Co je velmi zvláštní, je to, že o zabití hřebíkem do hlavy skrz ucho se týden před vraždou zmiňuje mladá autorka detektivek …
Já sám jsem věřící a smrt nikomu nepřeji. Rozhodně tedy neschvaluji chování sousedky zavražděného, která se modlila za to, že Eda zemřel …
Sám se vždy snažím pochopit, proč lidé jednají zle a modlím se za to, aby se napravili a dospěli k poznání.
Neschvaluji smrt žádného člověka, nikomu smrt nepřeji, protože my lidé bychom neměli být pánové nad životem a dokonalý není nikdo z nás - každý dělá větší či menší chyby, na které naše okolí může různě nahlížet.
Tuto knihu jsem tedy pojal jako takové zamyšlení nad tím, jakých chyb se my lidé v jednání dopouštíme a jelikož se mi dílo Jindřišky Ptáčkové hezky četlo, bude mi ctí přečíst si něco dalšího z její literární tvorby.

Komentáře (0)